Poslední vlna, kolonisační (počátkem XX. věku) zasáhla poměrně slabě tyto kraje a neměla nijak významného vlivu na duchový ráz místního obyvatelstva. V tom směru bylo mnohem důležitější působení sousedních domorodých plemen a osadníků. Tento činitel měl podstatný vliv také na zachovávání i rozšiřování pohádek. Místní poměry objasňují, proč v tomto kraji pohádky ještě žijí. Zejména je důležité připomenouti význačnou skupinu povolání tak řeč. „artělných", jako jsou na př. lov, doprava transportů, doprava poštovní, povoznictví, práce v lese, stavba prámů a loděk pro dopravu po Leně atd. Artěle řemeslníků, poštovní stanice, zájezdní hostince — to jsou obvyklá místa, kde se vypravují pohádky. Pohádkáři jsou oblíbeni a zejména je rádi přijímají do artělí. Také mlýny jsou — jako všude — oblíbeným střediskem, kde se poslouchají a povídají pohádky. Ührnem lze zjistiti: v poříčí Leny pohádka ještě neupadla v zapomenutí, udržuje se dosti pevně, nepřestává poutati zájem posluchačů i tvůrců a v řadách nositelů této tradice se vyskytují mistři nevšední.

Z přečetných pohádkám, které jsem slyšel, zvláště vynikají tři, kteří jsou zároveň také představiteli trojího rozličného typu vypravěčského umění. Jsou to: mlynář Jefim Ananjev (z vesnice Angy), selka Natalja Osipovna Vinokurova (ves. Čelpanovo) a vysloužilec Fedor Ivanovic Aksamentov (vesnice Anga, Ščapov-ská samota).

Jeden z podstatných rysů sibiřské pohádky lze poznati z velmi rázovitých pohádek Jef. Ananjeva. Jsou těsně spojeny se životem v trestaneckých koloniích a podávají typické vzory této „osadnícke"1) pohádky. Stopy těchto1 vlivů najdeme v komposici i v námětech. Pokud jde o látku najdeme v pohádkách motivy ze života tuláckeho, podrobnosti, svědčící o podrobné znalosti života v trestnicích, mezi jednajícími osobami se vyskytují „po-selency", Rusové (z evropského Ruska) atd. S hlediska komposičního se vliv osadnícky jeví složitostí námětů, obšírností i roz-vleklostí, způsobovanou často tím, že se do vypravování vkládá-vají náměty hrubozrnné.

Trestanci-osadníkovi pohádka není jen pouhou zábavou, nýbrž také podstatným zdrojem výdělku, výživy, je mu řemeslem. Z toho plyne nutnost dáti pohádce maximum poutavosti, zajímavosti, vtipnosti. Tím vysvětlíme: množství prvků dvojsmyslných, neslušných, které se často zcela neočekávaně vkládávají do pohádky; mnohotvárné a složité splétání motivů i množství vkládaných episod, které často nabývají rázu samostatných vypravování. Všecky tyto prvky bylo lze snadno zjistiti v pohádkách Jef. Ananjeva. Kromě toho se v jeho povídkách výrazně projevuje též místní, sibiřský (přesněji: lenský) kolorit.