Představitelkou druhého typu jest čelpanovská pohádkářka N. O. Vinokurova. S Ananjevem ji sbližují jen místní rysy sibiřské, které se i v jejích pohádkách přehojně vyskytují. Črty místního života se v nich projevují jednak lokalisací látek, jednak po stránce bytové. V jejích pohádkách se zrcadlí nejhlavnější momenty práce v hornolenském kraji: připomíná se doprava transportů, stavba prámů a lodí, najímání dělníků, lodivodů,

Ve mlýně u pohádkáře. — Ha мельнпце y сказптеля.

lov i lovci. Bohatýrská síla se projevuje v hrdinských činech na lovu nebo v hluboké tajze1) nebo na cestách zatarasených pni a kořeny. Zvláště třeba zdůrazniti, že úplně zmizela tradiční, pohádková chaloupka na kuřích nožkách — místo ní nastoupila zimní chata lovecká v lese, „zemovejka". Také v látkách Vino-kurové zaujímají význačné místo motivy tulácké. Avšak na těchto rysech přestává podobnost těchto dvou vypravěčů. Co se týče komposice a způsobu vypravování, jsou naprostí proti-chůdci. Naproti pohádce Ananjevově, poněkud neurovnané, s mnohotvárným proplétáním látek, s episodami a podrobnostmi bohatě zpracovanými, stojí v podrobnostech střídmá, jednotná, důsledně vybudovaná pohádka Vinokurové.