drobnosti. Jeho pohádky (zejména kouzelné, fantastické), jsou velmi dlouhé, ale tento rozsah není důsledkem hojných episod a podrobného zpracování, nýbrž jedině pečlivého opakování, v němž se často celé vypravování téměř topí, takže pohádka působí únavně. Bývají také příklady dvojího opakování. Tak na př. v pohádce o mužíkovi a o kufříku (č. 2), jejímž základem jest motiv o slíbeném synovi (srovn. katalog A. Aarne, č. 313 B), se příhoda s bezděčným slibem přesně opakuje nejprve, když otec vypravuje synovi o potom ji syn třikrát opakuje při své trojí návštěvě u stařen věštkyň. Rozumí se, že při líčení příchodu se zachovávají všecky identické podrobnosti.

Toto bedlivé zachovávání „pravidel" se projevuje i v případech jiných. Pečlivě a pozorně zachovává závěrečné formule v kouzelných pohádkách: «У царя не пиво курить, не вино варить пир-пирком и свадьбочка. Там вино лилось рекой, даже выпить мне пришлось, вина-пива много пил, огурцами закусил» (č. 1); «ну и свадьба была веселая, вина и пива много было, и я даже пьяный напился» (č. 2); '«и живут-поживают, детей наживают» (č. 5, 6).

Obdobné formule jsou obvyklé i v jeho povídkách bytových a vojenských.

Formulí úvodních se zachovalo méně. Pravidelný začátek nalézám jen v jedné pohádce „O třech carských dcerách" (č. 3): «в некотором царстве, в некотором государстве, именно. в том, в ко-тором мы живем, жил-был царь c царицей» atd.

V ostatních pohádkách těchto začátků již není, nebo je najdeme ve formě modernisované, jako na př. v první pohádce („O dřevěném orlovi")'.

Toto zachovávání tradice se projevuje i po látkové stránce jeho pohádek. Snaží se repro dukovat!, pokud možno, nejpřesněji původní látku, vyhýbaje se splétání několika osnov v jedné povídce. Tak na př. jeho povídka o mužíkovi s kufříkem (č. 2) se přesně shoduje se schematem, jež podává Aarne „Die magische Flucht (č. 313 C 1. c); povídka „o třech carských dcerách" (č. 3) (srovn. Aarne, č. 301 A); „Učitel a žák" (č. 6) srovn. Aarne, č. 325 v původní osnově bez obvyklých přídavků o ptačím proroctví atd. Stejně jednotné a ucelené jsou také látky o dřevěném orlu, o dědouškovi košikári atd.

Toto zachovávání tradice se ovšem nemůže vztahovati na podrobnosti; také Aksamentov má, jako každý pohádkář, svůj oblíbený okruh látek, oblíbené osoby a situace, které dávají jeho vypravování ráz. Jsou to rysy vytvářející formu povídky. Takovým rysem jsou u něho především motivy a látky vojenské, které dávají celé jeho tvorbě osobitou barvu.

Jeho repertoir není příliš bohatý a v tom směru se Aksa-mentov nevyrovná jiným pohádkářům, které jsem slýchal při