v jediném variantu této pohádky. Tu tedy máme jasné doklady individuálního zpracování osobitého rázu.

Někdy se tyto výjevy pijácké mění dokonce v jakousi apotheosu pijáka. Prolog v pohádce o dřevěném orlu — toť vypravování o pijácích. „V Moskvě, v jedné krčmě, pili tři pijáci vodku a hle, když všecko promazali, nezbylo jim nic na propití — hle jasný, vyhraněný začátek povídky. Když «орёлыцик» propil celou tisícovku, obrací se—v předvečer posledního dne — na svou ženu: «Ох жена моя любезная, принеси-ка последнюю юбчонку, за-ложи и опохмели меня.» Voják, který nedovede uhlídat carský prsten, očekává těžký trest — i pije, až mu zbude poslední grešle — ale tato poslední grešle ho zachrání. Pohádka o třech carských dcerách (č. 3) je v plném smyslu slova apotheosou hrdiny z krčmy. Po dvou nezdařilých výpravách generálů, hlásí se voják piják, že půjde hledat carských dcer. S počátku ho nechtí pustit, odstrkují ho: «Куда ты пойдёшь, пьяная морда, ступай под забором прошпишь.» Voják trvá na svém a tu car «подумал, помечтал и потом: „Да, ведь из пьяниц то лучше выходит ..."» Když voják vyjde z podzemního carství, kde ho lstivě opustili zrádní generálové, přijímá prostřednictvím staříka, u něhož je na bytě, objednávky, aby dělal carským dcerám punčochy, střevíce a šaty, v nichž chodily „na onom světě". Po přijetí každé objednávky se rozvíjí tento dialog: «Приходит старик домой. Солдат ево спрашивает: „Ну чо взялся?" — ,,Да, взялся." „Што за работу взял?" ,,Столько-то." ,,Ну тащи штоф вина."» Při každé nové objednávce se počet požadovaných lahví zvětšuje. «Ну на-пилиша оба в лоск пьяны и улеглиша спать.» Když byla odevzdána poslední objednávka, t. j. stavba paláců, když carské dcery již uhodly, že se vrátil a samy se vypravují, aby ho hledaly, voják jde znovu do krčmy, opije se — a carské dcery ho najdou v blátě. «Лежит себе арёт. Te услыхали no голосу, што bot наш благодетель где-то ревёт, отыскали его и видят, лежит он весь в грезе. Шлезли c кареты, оттёрли ево и посадили в карету; привезли во дварец . . .» Tak se končí pohádka svérázným triumfem vojáka pijáka.

Ovšem, většina těchto episod a situací nebyla vynalezena naším pohádkářem: jsou široce rozvětveny a vyskytují se v různých variantech, ale je důležité zjistiti, které motivy ze společného pokladu pohádkového zejména poutají pozornost pohádkářovu a z jakých prvků se skládá tkanivo jeho vypravování.

S výčepem, s krčmou a s obrazy obratných pijáků jest těsně spojena hra v karty a typy hazardních hráčů. V povídkách F. I. Aksamentova se hra v karty připomíná dvakráte: v pohádce o třech carských dcerách a v pohádce o knížeti Sapogovském. V obou případech jest hra spojena s kouzelnými předměty: v prvé pohádce je to kouzelná židle, jejíž majitel vždy vyhrává, ve druhé jsou to kouzelné karty. Tedy tento motiv není příliš rozšířen v tvorbě F. I. Aksamentova. Do téže kategorie řadím také motiv, že paláce dvanácti dcer ďáblových se proměňují v jakési vykři-