вайте ишо выпьем!» — Третий, как орёлыцик: «И мая ложка не шшер-батая, и мне бутылку надо вжать!»

Co se týče stránky leksiální, lze říci, že slovník Aksamentovův jest dosti chudý, srovnáme-li jej se slovní zásobou druhých představitelů pohádkářského cechu na хѳсе Leně. V diíkci Aksa-mentovově silně proniká nivelisující vliv města a kasáren. V jeho slovníku jest poměrně málo místních, nářečních výrazů (srovn. slovníček na konci sbírky) a vůbec nenajdeme u něho příklady slovních novotvarů, které v takové hojnosti obsahuje stil Vinokurové. Zato se u Aksamentova hojně vyskytují slova městského původu ovšem vesměs z ovzduší vojenského a kasárenského: «ом-мундировка», «первый строк», «фотормация» (конфирмация), «вораган» (орган), «призвести любовь», «рад к вашим услугам» atd.

Nesouvisí snad s tímto rysem i ta okolnost, že tekstům Aksa-mentovovým úplně chybí místní zabarvení? Nenajdeme u něho ani črt místního bytu, ani místních geografických názvů. Třeba zdů-razniti, že obdobný zjev lze pozorovati také v pohádkách vjatského kraje, kde hlavní vyprávěči jsou také vojáci.7)

*

Na konec několik slov o samém Fedoru Ivanoviči Aksamen-tovu a o mých setkáních is ním. ŽeL nemohu podati poněkud souvislejší a podrobnější životopisný nástin, poněvadž většina mých zápisů a můj sběratelský deník byly zničeny.8) Z faktů rázu životopisného mohu jen uvésti, že dlouho sloužil na vojně, byl gramotný (ale velmi slabě), dosáhl hodnosti poddůstojnické a tua vojně (patrně v době nějakého tažení) pozbyl oka; poslední léta se zabýval zejména ševcovinou. Jako pohádkář byl velmi populární a dlouho před tím, než jsem se s ním setkal, jsem často slýchal „o pohádkách jednookého ševce".

Když jsem se s ním seznámil, šlo mu již na sedmdesátý rok. Byl to bodrý, živý stařík; vypadal mnohem mladší, vždy veselý, ostrého jazyka, ale přívětivý. Syn mu padl na vojně, ale stařík neklesal na mysli a zůstával jako dříve vyrovnaný a klidný. Pohádky mně počal vypravovati velmi ochotně. Když jsem k němu přišel po prvé, seděl doma a pracoval. Bylo zřejmé, že již slyšel o mém příjezdu do vesnice, — žil jsem v Anze již několik dní, zapsal jsem přes deset pohádek ode dvou vypravěčů: Ananjeva a Médvěděva a o mém příjezdu i o mně samém již vznikaly legendy