Podařilo se mi zapsati celou báseň bez mezer a chyb. Patrně se mu zalíbilo moje čtení i to, že jsem dovedl všecko rychle zapsati. „Nu, teď vidím, že to dovedete dělat" (t. j. zapisovat). „Nu, tak teď poslouchejte, budu vám povídati o dřevěném orlu." Ukázalo se, že to tedy byla jakási svérázná zkouška. Později, když jsme se již blíže seznámili a také spřátelili, otázal jsem se jednou, byl-li by mně počal vypravovati pohádky, kdybych nebyl zapsal „verše". «Ни b жисть!» odpověděl mně rozhodně. Znaje staříkovu tvrdohlavost, myslím, že těmito svými slovy nijak neuřeháněl.

Musím připomenouti, že první zápisy vznikly za okolností velmi nepříznivých. Jak patrno, získal jsem si přízeň vypravěčovu sice hned, ale nepodařilo se mi to u jeho velmi přísné ženy. Po celou dobu nám vytrvale překážela, rušila vypravování, odvolávala muže od vypravování za smyšlenými záminkami „hospodářskými" a konečně nejednou připojovala jedovaté poznámky na vrub různých tuláků («проходимцев»), kteří lid matou a hlupáků, kteří dovolují, aby jim pletli hlavu («сомушшать»). V takových chvílích Fedor Ivanovic chytře přimhuřoval oko a mrkal na mne, jakoby chtěl říci, abych si toho nevšímal. Seanci se mi sice podařilo do-vésti do konce, ale uvedené okolnosti měly velmi nepříznivý vliv na fonetickou stránku zápisů. F. I. vypravoval vůbec velmi rychle, bylo velmi obtížné stačiti mu, nad to pak bručivé poznámky jeho ženy mi bránily soustřediti se na práci a rušily pozornost. Snaže se zejména, aby tekst a syntaktická stavba řeči zůstaly nedotčeny musil jsem velmi často obětovati fonetickou přesnost a užívati zkratek i konvenčních označení. To se ovšem nepříznivě1 projevilo v tekstu zápisů, ale nepokládal jsem za možné opravovati zápis podle pozdějších dojmů a dokladů. K této stránce mých prvních zápisů musí přihlédnouti badatelé, kteří by chtěli čerpati z tekstů Aksamentovových pro účel linguistický. Při první schůzce jsem zapsal od F. I. dvě pohádky (č. 1 a 2).

Druhou schůzku jsme'si ustanovili již v mém bytě. Fedor Ivanovic ochotně souhlasil s tímto návrhem; také jemu velmi překáželo manželčino nepřívětivé bručení. («С бабой чево наработаш»

— poznamenal.) Slíbil, že za tři dni přijede ke mně. Mou stálou základnou byla veliká tržní osada Kačug, kde jsem bydlel u svých příbuzných (20 verst od vesnice Angy, kde žil F. I. Aksamentov). Přiznávám, že jsem neklidně očekával F. Ivanovice, boje se, aby rodinné vlivy nenabyly vrchu. Vskutku také v ustanovené době nepřijel. Již jsem počal pomýšleti na novou cestu k němu, když nenadále F. I. se přece objevil. Zdržely ho, jak mi objasnil, „nějaké vážné práce hospodářské". Mých příbuzných toho dne nebylo doma. Byli jsme sami v prostorném bytě, bez cizích posluchačů. Postavil jsem samovar, pohostil jsem F. Ivanovice několika skleničkami vodky, — byl, jak se sám přiznal, jejím velikým ctitelem

— a stařík se rozehřál. Nehledě na to, že přijel již k večeru, že již bylo pozdě a že se musil stůj co stůj ještě téhož dne vrátiti domů, ochotně a dlouho mi vypravoval pohádky, pj-řipojuje v přestávkách vzpomínky ze svého vojenského života. Toho dne se mi podařilo