zapsati od něho 4 pohádky (č. 3, 4, 5 a jednu, která se mi ztratila). Potom, asi za deset dní, jsem byl znovu u něho, abych užil doby sváteční, která nastala. Pobyl jsem u něho tři dni — tehdy se mi podařilo navázati také přátelský styk s jeho ženou, která nám potom nejen nepřekážela, nýbrž jednou dokonce připomněla látku jedné pohádky.

V té době mně vypravoval všecky ostatní pohádky (č. 6—15). Je zajímavo, že, vyčerpav svou zásobu fantastických pohádek, dlouho nevěděl, čím začít a nakonec pohádkou «Ума много, да денег нет» (č. 7), zahájil serii svých vojenských povídek. Počínaje vypravovati, upozornil mne: «Это уже не такне будут.» A přece bez těchto vojenských povídek bychom sotva porozuměli jeho umělecké povaze a jeho repertoiru v jeho celistvosti i odstínech. Zdá se mi, že je to velmi výmluvný příklad, jak je důležité starati se o to, abychom vyčerpali celý repertoire vypravěčův. Poslední pohádka, kterou mi vypravoval byla «Про княяя Сапоговского». Touto látkou měla patrně býti zahájena celá serie jednotného genru; ale F. Ivanovic mne nechtěl uvésti do této oblasti.

Teksty v sborníku jsou podány v tom pořádku, v jakém mi je F. Iv. vypravoval. Všecka záhlaví byla naznačená jím samým. Co se týče fonetické transkripce zachovávám touž soustavu jako v části I. Rysy obecně velkoruské (změna jasných souhlásek v temné před temnými a temných před jasnými atd.) nejsou označovány: píší «девка», «лоб» místo náležitého «дефка», «лоп» — tvrdost sykavek se také neoznačuje. Místní slova jsou označena proloženým písmem. Prízvuku neoznačuji všude; v ohromné většině případů to znamená, že dané slovo se vyslovuje tak jako v jazyce spisovném. Jak jsem již uvedl, nepodařilo se mi ani zdaleka zachovati všude jakous takous pravidelnost zápisu s hlediska fonetického. To se týká hlavně reprodukce samohlásek; zejména nedůsledně jsou reprodukovány jevy tak řeč. „ikání" («иканье»): бирёт, ™6eatd.Při úpravě tekstů k tisku bylo mou hlavní snahou zachovati zápisy v jejich původní formě a dbáti jen těch oprav, které byly provedeny hned po skončení práce. Pozdější opravy nebyly připojovány vůbec. V případech pochybných píši slovo pravopisem spisovným.

Jest třeba míti na paměti, že lenské dialekty, jak již bylo uvedeno v předmluvě k první části této sbírky, vznikly splynutím několika proudů nářečních. Předůležitou úlohu hrál také nivelisující vliv hlavní silnice; jazyk Aksamentovův kromě toho prozrazuje vliv dlouholetého pobytu ve městě (ve službě vojenské). Proto v jeho jazyce najdeme mnoho jevů různého rázu a původu. Je-li často i v tekstu jediné pohádky napsáno типерь, топерь, типеря, топерича, nebo толда, товда, тада, тогда atd., nejsou to chyby, nýbrž tato rozmanitost přesně zachycuje skutečný ráz. Někdy se snažil dáti své řeči ráz knižní, čili, jak on říkal, městský a tu se pak v ní hojně objevovaly rozmanité tvary jako «что» (místo што), «конечно» atd.