str. 58
Charakteristickou zvláštností lenských nářečí jest změna sykavek v jejich palatální střídnice. Tento jev není rozšířen rovnoměrně: tak na př. v poříčí Kulengy se vyskytuje dosti řídce, častěji v Anze, nejvíce ve vesnicích Manzurce, Kistenevě a Kačuze. V řeči Aksamentovově se ustavičně střídá obojí způsob výslovnosti. Aksamentov říkal «хозяин» i «хожаин», «сидит» i «шидит», «земля» i «жемля», «гля» i «для», «енерал» i «генерал» . . .
Jest nutno připomenouti, že v jeho obyčejné mluvě se toto střídání vyskytuje mnohem častěji než v pohádkách. Velmi často v proudu vypravování vyslovil některé slovo s onou záměnou, ale hned se zase opravil a přešel k výslovnosti „městské". V takových případech bývaiy mé zápisy velmi nedůsledné a závisely jedině na tom, jakou formu jsem zaslechl. M. A.
Doslov redakce NVČ.
Za svého pobytu v Petrohradě a v Moskvě (v zimě roku 1925 až 1926) obnovil prof. J. Polívka své dávné osobní styky s ruskými folkloristy. Těžká choroba sice zmařila pracovní plán, který si sestavil, avšak cesta do Ruska přece jen přinesla cenné podněty, jež nyní podle možnosti provádíme. Mimo jiné slíbil prof. Polívka p. M. Azadovskému, že se postará, ahy u nás vyšel tiskem sborník pohádek, které tento mladý, horlivý pracovník zapsal na Sibiři v Hornolenské oblasti.
Rozhodli jsme vydati teksty p. Azadovského v Národopisném Věstníku, poněvadž sbírka nepřesahuje rozsahu přípustného pro náš časopis. Plníce takto část svého slovanského programu, postupujeme v duchu 'starých tradic Národopisné společnosti, která po celou dobu svého trvání věnuje vzájemnosti na poli vědeckém obětavou péči.
Předmluvu pana Azadovského jsem přeložil do češtiny. Šlo mi při tom o to, aby naši čtenáři mohli lépe těžiti z poučných výkladů sběratelových. Vysvítá z nich, jak velikou pozornost věnují ruští folkloristé právě nositelům lidové tradice, pohádkářům a jak horlivě studují komposici i sloh pohádek. Ovšem třeba míti na mysli, že jde o kraje, kde pohádka ještě žije, tak že se osobitost vypravěčova může uplatniti plněji a volněji než na př. v krajích našich. Avšak i z těchto textů sibiřských jest patrno, že stará fantastická pohádka jednak vůbec mizí, jednak se podstatně mění mocným přílivem prvků realistických, čerpaných ze skutečného života. Můžeme tu — v nepatrném úseku lidového podání — po-zorovati zjev známý z literární historie: Noví lidé obměňují staré pohádky právě tak, jako středověký měšťan měnil formy i látky literatury rytířské. Jiří Horák.
|
