Tomáš Pěšina z Čechorodu v 4. kap. IV. knihy svého díla „Mars Moravicus" (1677, str. 444-—445) k pochopitelně nepříznivé charakteristice arcibiskupa' Konráda z Vechty, kterou motivuje vzrůst kacířství, snadný „za takovéhoto idolu, ne pastýře", dodává: „Extat de illo hodieque cantilena ab Hussitis composita, quam dum in minoribus essemus, non semel ab antiquis adhuc Hussiticae doctrinae sectatoribus, primanis et secundanis (ita passim in trivialibus scholis nominabantur) cantari audivimus, quae sic incipit: Náš jest biskup pokorný, sedí v malém domku; TJrodal hrady i dvory etc."

Za upozornění na tuto zprávu děkuje česká literární historie V. Flajšhansovi (Z rukopisů musejních. 6. „Náš jest biskup pokorný", ČČM. XCIV., 1920, 86—87), jsem však přesvědčen, že si ji zařadí jinam, než kam by příslušela podle Pěšiny a Flajšhanse.

Není pochyby, že se verše ty dobře shodují s Pešinovou charakteristikou arcibiskupa Konráda. Ten prý mimo jiné naprosto všecky arcibiskupské statky sem tam hanebně roztahal („dis-traxit") a většinu jich, dychtě po přízni panstva, jemu zastavil k užívání, peníze pak, co jich jen mohl shrabati, poslal do Vechty ve Vestfálsku, své vlasti; a stižen byv od své kapitoly odepřením poslušnosti („exauctoratus"),1) od papeže Martina V. kletbou, od samých pak i husitů, ač byl přistoupil k jejich usnesením, vzat v pohrdání a posměch, ba nakonec odmítnut byv i od Jana Smiřického, v jehož ochranu se svěřil a jemuž z té příčiny zapsal Roudnici, někdejší nejpřednější zboží arcibiskupské, vedl bídný a ubohý život, až 25. prosince 1431, ode všech opuštěn, v nej větší chudobě v Roudnici v nějakém malém domku („in exigua quadam gaza") sešel se světa.

S tím se uvedené verše opravdu shodují, ale to jen proto, že je to děláno podle nich. Prameny současné nevědí nic konkrétního a hodnověrného o tom, že by byl hanebně roztahal, zastavil a snad i rozprodal statky arcibiskupské (proti žalobě vznesené naň na kostnickém koncilu roku 1416, že rozhazoval statky arcibiskupské, hájila ho kapitola pražská a vyšehradská2) a po té stránce nevytýká mu nic kapitola pražská, ani když se ho zřekla po jeho přistoupení k podobojím, ač odpor její proti arcibiskupovi jistě vzbouzelo, že přistupoval i ke čtvrtému artikuli pražskému, zakazujícímu světské panování kněží, strpěv už předešlé rozchvácení duchovenských statků),3) a dokonce nic nevědí o tom,