že by jej byl nějak věrolomně opustil Jan Smiřický, kterého si byl vzal za hejtmana panství roudnického, patrně proto, aby skutečné držení Roudnice srovnal se čtvrtým artikulem pražským, ani o tom, že by byl zemřel v chudobě (žil a nejspíš zemřel na pevné Roudnici, jež z rukou jeho nikdy nebyla vyrvána, uznáván jsa mírnými i horlivými kališníky, ač arci vážnost jeho nebyla vždy stejně mocná). Jen „pokora" se Pešinovi nehodila do obrazu exkommunikovaného arcibiskupa kacíře.

Pěšina jistě z písně uvedl vše, co mohl vztáhnouti nějak na arcibiskupa Konráda. Kdyby však píseň ta byla složena husity, jak tomu chce zpravodaj o ní, čekali bychom, že bude obsahem jejím něco jiného týkajícího se osobnosti arcibiskupovy než ochuzení rozchvácením (ne „prodáním") arcibiskupských statků: Táboři na. př. při jednání stran husitských o víru v koleji Karlově 30. dubna 1431 mu vytýkali, že je člověk nehodný, který se stal biskupem cestou svatokupeckou, konal soudy ve věcech hrdelných, provozoval černoknižnictví, byl proti kalichu, usiloval o odsouzení mistra J. Husi, korunoval Zikmunda a jako Němec je nepřítel jazyka českého.4) A jinak by zněla arci píseň o arcibiskupovi, kdyby byla od někoho se strany římské: jak, napovídá uvedený list z Kostnice do Prahy poslaný v dubnu 1416 nebo listiny, kterými proti němu vedla odpor pravoverná část duchovenstva jeho arcidiecese po jeho přistoupení k husitům.

Píseň patrně biskupa, jehož se týče, nejmenovala, když už v 1. verši užívá o něm slov „náš biskup". S arcibiskupem Konrádem tohoto biskupa ztotožnil teprve Pěšina, jenž věděl o rozchvácení duchovenských statků v době husitské (a pak arci výraz „náš biskup" o domnělém sujetu písně jej vedl k závěru, že píseň ta byla složena od husitů; o žalobách na arcibiskupa z r. 1416 nevěděl a nebyl by jim dal víry pro vysvědčení obou kapitol, pražské a vyšehradské, o něm, že dobře hospodaří).

Měl Pěšina právo k tomuto ztotožnění? Obsah písně, pokud jej z citátu jeho známe (a Pěšina jistě uvedl vše, co mohl historicky potřebovati), se nehodí na arcibiskupa ani na dobu jeho. Ten „náš biskup", jak musíme souditi, nebyl v písni jmenován. Pěšina píseň tu slýchal nejednou od starších žáků, dosud se přidržujících staré víry pod obojí,5) když byl ještě žáčkem parvy („dum in minoribus essemus") v Jindřichově Hradci, tedy asi r. 1643. Byla by se časová píseň o nejmenovaném biskupu z první třetiny XV. stol. mohla přes 200 let udržeti podáním? Byl Konrád z Vechty tak významnou osobností, že by byli o něm zpívali jindřichohradečtí studenti ještě v druhé čtvrti stol. XVII.?

Výklad, který dal Pěšina písni v mládí na studiích slýchané od žáků obou nejvyšších tříd školy, je zcela chybná kombinace,