obraz jejich potřebnosti, často k humoristickému účinku zkariko-vaný: „biskup" žákovský je tu stejně jako onde líčen jako nějaký „pán" přišlý na mizinu. Pro tuto příbuznost můžeme z něho čer-pati poučení, co asi obsahovalo pokračování zlomku Pešinova. Byla to vedle dalšího snad ještě rozvedení obrazu bídy „biskupovy" (nehodícího se již Pešinovi) aspoň ještě prosba o koledu.

Latinským slohám výše uvedené kolední písně „Přišli jsme na čest zpievajíc", „More festi querimus virům virtuosům", je zase příbuzen Pešinův zlomek formou, t. ř. vagantským veršem, 7a+6b, 7a[+6b], velmi častým v žákovských skladbách a odtud majícím jméno (ostatně blízká je i veršová forma druhé z uvedených koled, strofické „Biskup zvěděv tvú štědrotu, pána velebného," 8a 6b 8a 6b). Ani to není nezávazná známka, že výklad, který podávám, je správný.

Žákovskou kolední píseň k průvodu s „biskupem", i když bychom její stáří, hledíce k příbuznosti její motivické s písní „Biskup zvěděv tvú štědrotu" (a formální s „More festi querimus"), hodně vysoko odhadli a kladli ji až do XV. stol., mohli docela dobře zpí-vati jindřichohradečtí žáci ještě koncem 1. poloviny XVII. stol.

Ta okolnost, že Pěšina tu píseň slyšel od žáků z rodin ode dávna se přidržujících víry podobojí, vysvětluje se jednak tím, že takovýchto podobojích jen z přinucení se přiznávajících k církvi římské, bylo tehdy ještě u nás velmi mnoho, jednak tím, že se horlivým katolíkům, jakým byl po svém rodu Pěšina, aneb těm, kteří se jimi zdáti potřebovali a chtěli, takovýto průvod s „biskupem" a píseň naň mohly zdáti znevážením hodnosti biskupské.

V tom by mohla býti i předzvěst zániku žákovských koled s „biskupem" a zvláštních k tomu písní u nás. Nahrazují se koledami se stanoviska církevního nezávadnými. Vskutku také pamět Pešinova v mém, jak jsem přesvědčen, správném výkladu je nej-mladším dokladem obojí té věci u nás.

Škoda, že se spokojila tak skrovným citátem. Žákovští „biskupové" vystupovávali na den Mláďátek (28/12) a jeho oktávu (4'1), na den Obřezání Páně (1/1), na den Zjevení Páně (6/1) a jeho oktávu (13/1), na sv. Mikuláše (6/12) a na sv. Řehoře (12/3),10) možná však i jindy, zejména ve dni uvedeným nejbližší, dokud neobešli oblast, v níž koledovali; původní funkce jejich, pro kterou bývali voleni, byla arci jiná než účastniti se koledního průvodu, ale o tu zde již neběží.11)

Jos. Truhlář12) o zlomku „Biskup zvěděv tvú dobrotu" (motivicky příbuzném s Pešinovým) soudí, že je to koleda svatomiku-