čtyřleté (od té doby tedy asi vrchnost provozovala závod ve vlastní režii) a že podle nich vynáší ročně čistých asi 5574 zl., výtěžek to na tehdejší dobu jistě značný; podle toho huť odhadnuta na 12.543 zl.

Ale i když vrchnost starala se o hospodářskou stránku závodu, práci technickou jí jistě nadále obstarávali dosavadní mistři. Soudím to jednak z toho, že jednotliví členové rodiny zůstávají ve Fryšavě usazeni, jednak i z této události: v r. 1662 nařídil pán panství Frant. Maxim. Kratzer z Šenspergku Janu Pešlovi, sklenáři na Fryšavě, aby jako kterýkoliv jiný poddaný ujal opuštěný grunt. Ten však prosil, aby od ujímání gruntů byl osvobozen, poněvadž by to jeho umění ku překážce bylo; a protože za takovou výsadu nabídl své dědictví na sklených hutích ve Fryšavě, také jí 9. února 1662 docílil.16)

Všimněme si proto i ostatního hutního personálu z této doby, pokud jsem jej dosud v zápisech zjistil. Roku 1592 koupil Václav (Vaněk) šelíř od sirotků Jana Hnáta grunt a 1596 prodal jej Vondrovi (též Ondráčkovi) sklenáři. Roku 1595 prodal Jan Bechyňů grunt Moczovi Pechrlovi, sklenáři. Roku 1607 je konšelem Endrle, sklenář. Roku 1625 prodal Adam Novotnej grunt Hansovi Lorencovu, sklenáři, a 1643 po neb. Janovi Meiks-nerovi prodán Martinovi Luhoví. V letech 1667—1683 přichází Krištof, šelíř noční, jinak Nádvorník, a 1678—1700 Jíra (Jiřík), šelíř

Když v roce 1699 převzal panství novoměstské brněnský Ustav šlechtičen, vzdal se asi brzy provozování skláren ve vlastní režii a počal je pronajímati. Byla to zvláště rodina Šírů, která tu po mnoho let působila. Nevím, byli-li již Krištof Šír,17) sklenář z Města (1701), Jan Šír, měšťan a huťař při huti fryšav-ský (1705) a Samuel Šír, mistr huti Fryšavy (1720) samostatnými nájemci nebo ještě vrchnostenskými zřízenci. Určitě to víme však již o novoměstském měšťanu Adamu Šírovi, sklenáři, který roku 1723 za hejtmana Frant. Ferd. Kořínka obnovuje nájem panské sklené huti na Fryšavě za 50 zl. rýn. ročně. Potřebné dřevo na vytápění a na popel mohl si brati z panských lesů, směl však spotřebovávati především souše, vršky a vývratě. Za fůry robotniku k své potřebě nahrazoval vrchnosti 30 kr. denně. Nesměl však ani sám, ani jeho lidé cizí pivo a kořalku tajně při-vážeti a ručil za dluhy, které lidé u něho zaměstnaní za panské pivo udělali.18)