pramenů ze tří studánek ѵ Třech Studních až ke vtoku do Švar-cavy v Jimramově „Fluss Wržischt". Teprve později počaly se u huti stavětí další chalupy a vznikly tu nové vsi Vříšť a Kuklík, jejížto jméno přeneslo se na starší blízkou ves Vejmyslice.

O huti této našel jsem starší zprávu než o íryšavské, neboť již roku 1559 zapsán je „prodej huti sklenársky na Vříšti neb. Šimona, starého mistra sklenárskeho". Ze zápisu toho poznáváme jak předchůdce, tak nástupce Šimonova i to, že tu byly huti dvě, neboť „...spravedlnost obrácena jest na děti Jana sklenáře, kterýž jest byl prve na tý huti... a... sir. po neb. Šimonovi sklenáři mají spravedlnosti na huti dolní, která jest Janovi bratru 'i s gruntem ve vsi prodána za 1150 kop". Roku 1561 shledáváme se v zápisech s Janem, mistrem z Německého a r. 1566 zúčastnil se také „mistr z Německýho" na půjčce Novoměstským 25 kopami 12 gr.

Více světla vnese nám však do věci teprve rok 1572, kdy s povolením úředníka Diviše Dvoreckého z Dvorců dne 6. srpna na zámku Pernštejně pozůstalí neb. mistra Jana, sklenáře z Nemeckého, prodávají huť Pavlovi Štrafovi z Nového Města za 700 zl. (zlatý po 30 groších, groš po 7 den.).3) Huť se nemohla jako dříve dráže prodati a proto každý z nápadníků musil ze svého podílu po 17,5 kopě odpustiti. Těmito pozůstalými byli: Alžběta, manželka neb. mistra Jana, Matěj Švancar z Fryšavy, Kateřina, která měla hamerníka S amon a z Přerostlého, Dorota, která měla Jíru Martincového ze Světňova, a Šimon, bratr Matěje Švancara. Byly to děti neb. Šimona Švancara, starého mistra sklenárskeho, a mrtvi v této době byli Jíra a Zuzana.

Pavla Štrafu jako majitele hutí nacházíme ve zmíněném již urbáři4) z r. 1587. Platí „z hutí sklenných" o sv. Jiří a o sv. Václave po 45 gr. Také on byl povinen dosud odvádětl na Pernštejn ročně 6 kop sklenic, kterážto povinnost byla mu nyní přeměněna na plat po 2 zl. o sv. Jiří a o sv. Václave. Štrafa držel huť do roku 1598, kdy z ní odešel a všechno odtud odstěhoval, ba i zámky odtŕhal. Proto ji musila převzíti pustou v dubnu 1598 v poslední převodní ceně 700 zl. vrchnost, Vilém Dubský z Třebo-myslic.

Tím ztrácí se nám ovšem brzy stopa v knihách gruntovních o osudech hutí samých, které budou jistě podrobněji obsaženy ve vrchnostenské registratuře.5) Vrchnost huti s počátku pronajímala,6) později, zvláště za Kratzera z Šenspergku, provozovala však výrobu ve vlastní režii, jak svědčí v matrikách r. 1656 se vyskytující jméno Friedrich Plaček, písař hutí sklenejch břískejch. Ovšem při hutích byl i grunt a také zaměstnanci hutí přejímali nebo stavěli si poblíž chalupy a tak se dovídáme o nich z gruntovních zápisů tohoto období alespoň kusé zprávy.