Taká území vsi Křižánek na Novomestskú sousedilo s územím Fryšavy a Německého. Sklárnu tu založil asi r. 1642 Šimon Kratzer z Šenspergku, pán panství novoměstského, postaviv huť se stupníkem nákladem 150 kop mor. Prodal pak je1) 28. září 1642 s kusem lesa „od. rybníka křižánkovskýho po cestu, jak se k Český Svratce jezdí, až zase k těm rolím a loukám, co náleží chalupníkům a poddaným J. M. pána, kteří jsou u Český Svratky2) a zase až k vodě společný, která se panem hrabětem Berkou vedle téhož lesu hraničí blíž Křižánkova"3) dosavadnímu mistru své hutě na Vříšti Janu (Hanzlovi) Frydrychovi za 400 kop mor. (kopa po 70 kr. a krejcar po 6 malých penězích), náhradu stavebního nákladu (150 kop mor.) a 75 kop gruntovních peněz z Křižánek,4) celkem tedy za 625 kop, jež splácel v půlročních splátkách o sv. Jiří a sv. Václave po 25 kopách. Dříví nesměl cizím prodávali, nýbrž jen k své potřebě používati, zato vymýcenou půdu mohl libovolně proměniti v pole, louky a rybníky, nebo na ní stavětí domy.

Mistr Frydrych postavil si tu nový rozsáhlý dvůr a přikoupil k němu ještě některé selské grunty, brzy však zemřel.5) Dne 26. listopadu 1648 zapisuje se totiž již tento celý majetek vdově Zuzaně v odhadní ceně 1800 zl. mor. Vedle vdovy zůstali po něm tři syni: Vilím, Jan a Franci a čtyry dcery: Maryna, Dorota, Zuzana a Judita, kteří se o pozůstalost dělili. Jaký tu byl blahobyt, patrno z toho, že jen dobytka zůstalo: 6 koní, 108 dojných krav, 11 volů tříletých, 17 dvouletých, 14 ročních, krávy jalový dvouletý 4 a roční 4. Důležitější položky v pozůstalosti pro dějiny sklářství jsou: dluhy za krosnáři za sklo 119 zl. r. a za popeláři 60 zl. r.; výrobky tedy odebírali a rozprodávali krosnáři. Mezi nářadím je vůz s potřebami na vození šejtů a kovaná kára na vození šneků. Pozůstalost se projednávala u přítomnosti bratra nebožtíkova, Michala Frydrycha.6)

Vdova však nedržela statek ani rok,7) neboť již 9. července 1649 jej přenechává ve stejné ceně nejstaršímu synu Vilímovi, který jjřejímá všechny výplaty i výměnek pro matku. Z přikoupených pozemků ovšem vrchnost utvořila opět staré grunty a odevzdala je drobným hospodářům.8) Také Vilím neměl asi huť