straně hojně pěkných skleněných předmětů místní výroby a zvláště v Křižánkách našel jsem rodiny, které měly ve světnicích vystaveny celé sbírky, neboť každý člen rodiny měl několik upomínkových předmětů, pro něj dělaných, ozdobených totiž obrázkem jeho patrona, znaky jeho řemesla, jménem nebo monogramem a pod., u nichž tedy nebylo pochyby, že nebyly dělány daleko. Bylo to přirozeno, ani jednak členové mnoha rodin v hutích pracovali, jiní pak výrobky v hutích nakoupenými provozovali po širém okolí výměnný obchod. Nedak> se ovšem vše získati, neboť mnoho, předmětů chovalo se ještě jako rodinná památka, a pak neměl jsem peněz na nákupy. A tak se

Obr. 12

většina typických předmětů rozešla časem daleko do světa. Ale i z toho, co jsem získal a uložil v Horáckém museu, je patrno, jak značná byla působnost zdejšího sklářství na umělecké cítění lidu.

O nejstarších výrobcích dovíme se snad časem z náhodných nálezů, neboť sklárny, které měly staletou rozsáhlou působnost, zanechaly v místě po své práci jistě dosti stop. Můžeme se také právem domnívati, že výrobky, které se ještě koncem XVI. stol. dodávaly na zámek Pernštejn, nebyly docela obyčejné a že majitelé hutí snažili se pánu zavděčiti věcmi nejlepšími. Stejně nebude pochybnosti o tom, že malované skleněné svícny, o nichž se zmiňuje děkanátní matrika3) z r. 1672 v kostelíčku v Německém, byly darem místních výrobců. Ostatně, jak jsme viděli, i archivní zprávy zmiňují se o malíři v Kuklíku již počátkem a v Herálci v polovici XVII. stol.