Známé doklady datují se však teprve od. XVIII, století. Jsou mezi nimi práce umělecké,4) které se vyvážely i do ciziny, ale většina těch, jež našel jsem v horáckých domácnostech, má úplně ráz soudobého t. zv. lidového umění. Podle způsobu výzdoby mohli bychom je snad rozděliti na čtyři skupiny: 1. tvarové, 2. malované, 3. matované a 4. ryté. Z předmětů k praktickému použití přistupují k nim ještě: 5. broušené a 6. lité.

1. Skupinku výrobků tvarově zajímavých znázorňuje obr. 2. Vidíme tu jeden z nejstarších způsobů zdobení nádob z barevného skla jakýmisi bílými knoflíky, pak svislými pruhy v podobě ledových rampouchů, různé podoby zvířat, které jako zátky nebo nástrčky tvořily ozdobu různých praktických předmětů pro domácnost, dětské hračky, pečátka s vyrytými jmény a monogramy a pod. Zvljáštností byly hranolovité láhve, jejichž vnitřní prostora byla uprostřed zúžením rozdělena ve dvě polovice v podobě přesýpacích hodin, jejichž úkol snad zastávaly, a pak velké láhve s barevnou (nejčastěji s růžovou nebo bělo-červenou) figurkou (různé panenky, pejsci a pod.), stojící uvnitř uprostřed dna. Ty staly se časem v celém kraji oblíbenými obřadnými nádobami (při křtech, svatbách, posvíceních a pod.) a mimo vyryté jméno či průpověď5) nemívaly již jiné větší ozdoby. K nim náleží i láhve se zalitými stříbrnými penízi (tolary a dvacetníky) ve dně. Takové, pocházející z hutí heráleo-kých, viděl jsem ve Žďáre a podle vročení penízů soudím, že byly dělány buď koncem XVIII, nebo počátkem XIX. stol. Jinak vracených nebo značených kusů jsem mezi nimi nenašel. Nej-starší bude však asi sklenice zdobená bílými knoflíky, která je snad z počátku XVIII, stol.; ostatní jsou jistě až z 1. polovice XIX. století.

2. Jak z archivních zpráv dá se souditi, bylo tu zdobení malbou nejméně již koncem XVI. stol. obvyklým a snad i nej starším způsobem ušlechťování horáckého skla. Ze známých mi malovaných předmětů (obr. 3.) není žádný vracený. Nejvýznač-nější je jistě upomínková sklenice pro Josefa Šíra (obr. 3. č. 2 a obr. 4. č. I.), již jsem získal v Blatinách. Má cínové víčko s knoflíkem, 3-5 cm široké ucho a je bez víčka 15 cm vysoká, o průměru hořeního okraje 8-5 cm a průměru přečnívajícího dna 11-5 cm. Lze se domnívá ti, že patřila asi některému členu rodiny Šírů, bývalých sklářů fryšavských. V matrikách nalezl jsem Josefa Šíra z Fryšavy, který se narodil 2. srpna 1703, takže kdyby tu šlo skutečně o něho, mohli bychom považovati sklenici za výrobek z posledního období hutí fryšavských

Stejné podoby, ale poněkud menší, je sklenice (obr. 3. č. 3 a 5, obr. 4. č. II.) získaná od výměnkářky z Odrance. Má ucho