široké 3 cm, je vysoká 14 cm, o průměru hořeníbo okraje 9 cm a průměru přečnívajícího dna 10,5 cm. Je také asi původu poněkud pozdějšího, než předešlá. Jiného tvaru jsou obě láhve na krajích: levá v podobě plochého hranolu je také starší (asi z pol. XVIII, stol.) než pravá, která má tvar čutory 18 cm vysoké, o dně 6 cm, největší šířce 10 cm, šířce u hrdla 4 cm a hrdla 1,5 cm. Podle malby (obr. 4. č. III.) je asi stejného původu, jako sklenice z Odrance a oblíben byl tento tvar obřadných lahví

Obr. 13.

v případech, kdy se nosil nápoj v kapse, jako při zvaní na svatbu, masopustních průvodech a pod.

Výzdoba je figurální a rostlinná, barvami smaltovými: černou, bílou, tmavozelenou, červenou a žlutou, k nimž přistupuje později žlutozelená a modrá. Jak vidíme na obr. 4., připomíná mnoho soudobou výzdobu psaných modliteb. Na výrobcích pozdějších je ovšem malování bohatší, barvy jemnější a rozmanitější. Byly to zvláště velké láhve upomínkové ze 70. let min. století, které staly se někde „láhvemi svatebními", any stavěly se do prázdného středu svatebního' koláče a do hrdla místo zátky zasazovala se svatební kytka. Z Hlinecká zobrazuje takovou láhev K. V. Adámek;6) zvláště pěknou z Blatin na Novo-