sobicí svým zvláštním jemným, růžovým, kovovým třpytem, jsou velmi pěkné.

Doufám, že tímto náčrtem podaří se mi upozornřti na značný národopisný význam horáckých skláren a přál bych si jen, abych vzbudil i zájem k dalšímu studiu, které novými zprávami archivními a hojnějším materiálem plně jej objasní.

Svéráz1) může býtí dvojí: místní a osobní. Místní je takový, který je poután místem, jehož ohraničení může býtí menší nebo větší: obec, farnost, panství atd. a přechází v původním nebo místními okolnostmi částečně změněném způsobu s pokolení na pokolení. Tedy na př. v určitém místě je kroj, výšivka, zvyk, píseň, mluva, jídlo atd., jichž se každý domácí v zásadě trvale přidržuje a cizí, který se tu usadí, nechce-li se od domácích lišiti, se mu přizpůsobuje.

Osobní svéráz naproti tomu je závislý na osobě, ať ta žije kdekoli. Kroj vymyšlený určitým krejčím, výšivka zhotovená určitou vyšivačkou, svatební zvyk zavedený družbou, píseň složená písničkářem, pokrm upravený hospodyní atd. se uplatňuje a snad i v nějakém místě rozšiřuje, ale jen potud, pokud příslušná osoba tu vlivně působí a stejně se uplatní v docela jiném místě, když tato vlivná osoba tam přejde.

Je sice pravda, že osoba může dáti současně i svéráz místu, ale je v tom velký rozdíl: takový svéráz není všeobecný, nýbrž jen potud, pokud sahá vliv oné osoby, a může se vedle něho současně uplatňovati i vliv osob jiných, není trvalý, neboť se mění i přenáší osobami a není tradiční, neboť může býti pouhým výplodem původce.

Tyto momenty jsou jistě pro národopisce elementární důležitosti, neboť každý druh z nich nevyhnutelně vyžaduje jinou metodu v badání. Dosavadní naše metoda převzata je od národopisců jiných národů a spočívá na svérázu místním. Této metodě totiž stačí, když zjistí kroj, zvyk, nářečí, píseň atd., který nosila, dělala, mluvila, zpívala atd. třeba jen jedna osoba, aby je považovala za kroj, zvyk, nářečí, píseň atd. celého místa. Neříkám, že metoda tato je nesprávná, neboť neznám podrobněji poměrů v jiných zemích, tvrdím však, že si musíme uvědomiti, zdali se také na poměry naše hodí. A tu myslím, že je nevyhnutelno, abychom si již rozhodli otázku, měli-li jsme vůbec nebo alespoň v některých oborech, připadne ve kterých, místní svéráz.