o svatbě slovácké, valašské, hanácké atd., neboť tam všude kolik bylo pořadatelů svateb, tolik bylo různých typů (ne jenom variantů), často podstatně odchylných. Poznáme, že nikoli kraj, ale takový pořadatel (družba, porodní bába, „celfotr", dohazovač, kapelník, stárek atd.) vtiskl zvyku ráz. Je tedy i v těchto případech svéráz úplně osobní. K tomuto poznatku dospějeme i u písní, pověstí atd., které se nám ve svém jádře objeví početně dosti omezeny (množstvím působí pouhé osobní varianty) a dobově nesahají daleko do minulosti (poesie poč. min. stol.).*)

Tuto otázku musíme si tedy brzy rozřešiti, neboť nebylo-li u nás místního svérázu, pak rozhodně dosavadní způsob badání na naše poměry se nehodí, neboť všechny na podkladě tom zhotovené mapy krojové, účesové, zvykové atd. mají cenu velice problematickou, ježto stejně mohou zachytiti výjimku (třeba se zdála nejstarší), jako pravidlo a zachycujeme třeba přítomnost, kde se domníváme, že je to dávná minulost. Stejně má pak cenu velice problematickou, když si do nekonečna otiskujeme na př. svatební řeči Vavákovy, Kuldovy, lékařské rady, které vyšly před 150 lety nebo dříve v nějakém Herbáři, pranostiky ze starého1 kalendáře a pod., třeba bychom je našli opsány ve starém sešitku nebo nám je povídal stařeček na Valašsku nebo jinde.'

Neměli-li jsme místního svérázu, pak celá naše vědecká práce národopisná musí dostatí docela jiný směr, který nám ukáže, že národopis není nijak v konfliktu, jak se tvrdí, s moderními snahami o zkrášlení venkovského života, které naopak objeví se snahami zcela dávnými. Ale ukáže se nám také, jak mnoho ještě je nám dlužno Národopisné museum a vysvitne nezbytná nutnost ústředního shromaždiště srovnávacího materiálu. Ústředí to může býti kdekoli, ale materiál nesmí omezovati nějakými hranicemi zemskými7) a nebude se moci uzavírati ani před materiálem kmenů neslovanských, zvláště pokud žijí mezi námi. Takový srovnávací materiál nemusí se ovšem skládati z originálů: ty mohou zůstati v kraji původu, neboť stačí namnoze fotografie, kresby, opisy. Ústředí to nemělo by vlastní práci vědeckou, nýbrž pouze pomoc při ní. Hlavním úkolem jeho bylo by totiž: 1. účelná příprava materiálu vědeckým pracovníkům a 2. věcné informování sběratelů nebo redaktorů před tiskem o jakosti sebraného nebo dodaného materiálu, jak jsem se o tom zmínil obšírněji na str. 308. min. roč.

Myslím, že jen tak můžeme do spětí u nás ve vědeckém národopisu k positivním výsledkům a bylo by jistě v zájmu účelné práce, kdyby se otázka tato po výměně názorů brzy rozhodla.