Každému milovníku naší krásné, bohaté řeči, má-li jen trochu smyslu joro různořečí, srdce poskočí, čte-li o „výrazech správných, jadrných, slyšených z úst prošitého lidu, pro něž se marně tvoří slova umělá". Když byl Doucha 'domácím učitelem u hr. Karla Pachty, zdržoval se občas v Mníšku. Odtamtud poslal „Květům" dopis, jenž byl otištěn r. 1840 na str. 524, 527 až 528. Podáváme jej, jx> téměř 90 letech pro jeho zajímavost i k poctě autorově.

*

Ze Mníšku. (O sbírání n á r o d n í c h p a m á t e k.)

Událo se mně, shledali izde letos opět některé drobnůstky z básnictví našeho lidu. Jest toho arci jenom po skrovnu; nebo po mnoholetém sbírání národních písní a jiných našich památností na jednom a témž místě sotva více činili možno, leč paběrkovati. Nicméně i takové drobnůstky vždy ještě k zisku jsou; neboť i malé tyto snůšky a sbírky spojeny ve větší celek dobře působili mohou na sdílení národního smýšlení; toto pak, důstojným sobě počínáním a zákonnou cestou napořád dále se vyvinujíc, napotom všechny jednotlivé života stránky v sebe pojímá a je tou cestou blaze prodechuje ku pěkným výsledkům n á r o d n í vzdělanosti. Proto nelze dosti připomínat! a oipakpvati, že by se posud a s ú č i n 1 i v ý m vytrváním v každém hlavnějším místě některý přítel vlasti bedlivě o! to zásadití měl, aby se t é ž d á 1 e n a p o ř á d všecko národní sbíralo, pokud co tohoto druhu ke sbírání v okolí zbývá. Na mnohých místech v tom ohledu již mnoho učiněno jest; zde i tam se ale ještě nalézají krajiny, kde posud ani první hlavní žen podniknuta nebyla, neřku-li paběrkování. A právě takové krajiny obyčejně velmi bohatý výsledek slibují; nebo více vzdáleny od cizinské styčnosti také méně podvrženy byly kazivému působení cizích živlů a proto původní národní ráz o menším porušení zachovaly. Zde pak zvláště až ku podivení shledávali bývá, kterak si někdy náš obecný lid (jejž ten onen „vznešený" jazyk „sprostým" nazývá) velikou pravdu vložiti uměl v překrásné a v skutku básnické roucho hned pověsti, báchorky — vůbec pohádky, hned roztomilé písně. Čím více se veliká důležitost toho poznává, aby naše literatura domácím dechem všestranně proživena a takto k pravému národnímu rázu přivedena byla:- tím bedlivěji tedy o to usilovati třeba, aby se na veřejnost podávalo všecko, co během buď nevšímavých buď naprosto záhubných časů po tu dobu nám zachráněno j eist. D ě-je.pi.sni památky, národní písně, pověsti a báchorky, obzvláštní obyčeje — ty a podobné věci bedlivou pozornost a neúnavné snažení přátel našeho národa též nadále a bez ustání požadovati budou; ano i jednotlivá slova, která jsou u lidu v užívání do našich slovníků se ještě nedost ala. Připomenutí to, ani dosti často opakovati nelze. Mnohokráte znatel literatury mile jDřekvapen bývá, když z úst rolníka anebo neod-