cizelého řemeslníka slyší z nenadání význam správný a jadrný, pro který ve spisech hned ten onen. výraz navržen, brzo zase zamítnut a opět jiný podán jest, že následkem toho obyčejně bývá pravý „embarras de richesse", čili jinak, že čtenář porady hledající pro imnožství významů na rozpacích vázne, kterého z nich by se vlastně uchytili měl. Abych jen jednoho příkladu z mluvy obecné podal, zmíním se o německém „packen, aufpacken". Máme ovšem k obvyklému „pakovati" snad asi to samé právo, jako Francouz ke sivému p a q u e t a b a g a g e, Angličan k svému pack, packet, p a c k a g e a b a g a g e, a Vlach ke svému pa c c o, p ach e tito atd.; nalézá se ale pro onen ponět v jistém ohledu mezi naším lidem též význam původně český. Vida zde jedenkráte hrnčířské nádobí nakládati, zaslechl jsem místo zobecnělého „pakovati" slovo na m šit i, namšívati, odkud odvozeno námech, etwas Aufgepacktes. Často zde mezi hrnčíři slýchali bývá průpověď: „prodali nádobí veliké spolu i s nám eh e m, což tolik znamená, jako: prodati větší nádobí spolu s menším drobnějším, které v ono1) je „napakováno" čili „namšito".2)

Podobné případy, jaké při bližším obcování s naším ještě neo'drodilým lidem častěji se naskytuj í, o důležitosti takového i nadále nepřetržitého sbírání významů svědčí. Od oněch vážených mužů, kteří z lásky k svému národu o jeho vzdělání šlechetně usilujíce, vědy vzdělávají v naší řeči mateřské, nemůžeme požadován, aby napořád s a moje cl iní takové sbírání po krajích podnikali; úloha ta náleží hlavně těm, kteréž úřad a povolání po rozličných končinách vlasti rozptýlil. Sbírání takové je rovněž činem, lásku k vlasti osvědčujícím, a účinlivý přítel národu je jistě vždy rád podstoupí, byť i s nepohodlím a často i s velikými Obtížemi spoijeno bylo, které zvláště sběratele národních písní a pohádek zřídka, minou, jak jsem ze zkušenosti sám poznal. Jsou pohříchu jistí ke vzdělaným sebe počítající lidé, kteří při své ohromné ,;vzdělanosti" ani pochopiti nemohou, jak se člověk takovým prý „sprosťáctvím, kramárským chamradím, babským žvástáním" atd. obírali může; zeptáš-li se jich ale, kde krasovědu čili esthetiku studovali anebo z které knihy se jí přiučovali, aby tím básnickou cenu národních písní poznali: tu ť obyčejný výsledek bývá, že tito „vzdělaní lidé" ani nevědí, co to esthetika anebo krasověda jest. Pravý však přítel svého národu takovými posměšky a útržkami se odstrašili nedá ve svém snažení, které s doibrým vědomím šlechetné a k oživení národního smyslu nevyhnutelné věci byl započal a jemužto s nezvratnou vytrvalostí se oddává. I nejlepší věc své hance a tupitele mívá; vnější pak pohrdání hylo již často příčinou tím větší vnitřní účinlivosti. Na chudičkém plamínku opovržené jiodkrovní světničky rozžehl se často posvátný oheň, blaze na-