str. 102
potom svítící celým národům a je mile rozněcující k postupu na cestě vzdělanosti a mravnosti. Kdo skryté něžné kvítí trhá, časem se arci též na kopřivách popálí; kdo chutné izdravodatné ovoce sbírá, i šklebivým trním popíchán 'bývá: tak je to rovněž při každém snažení o věc dobrou a šlechetnou. Ale kvítko s obtížemi nalezené více těší, ovoce s namáháním sebrané pak tím lépe chutná: a tak i každé úsilí pro věc šlechetnou, byť i s nepříjemnostmi spojeno bylo, samo v sobě již pěknou odměnu chová. Šťastné pak výsledky, byť i později teprve uzna-lost nastoupila, odměnu tu ještě zvyšují a všecku práci hojně nahrazují. Fr. D o u c h a.
Literatura.
Jan St. Bystroń, Wstęp do ludoznawstwa polskiego. Lwowska biblioteka slawistyczna. 1926. Str. 176.
Kniha Bystroúova dělí se na dvě části: prvá, národopis jako věda má 105 stran, druhá, přehled úkolů národop. polského ani ne 70 str. Tento nepoměr rozsahu místa, jež je věnováno teoretické části, a pak vlastním problémům polským, snad na první pohled překvapí, — ale odborník porozumí dobře autoru, a je mu vděčen, bez ohledu, zda v podrobnostech s ním vždy bude souhlasitl. Dnes sice již minula doba, kdy národopis byl považován za zábavu nadšených diletantů bez vědecké průpravy a metody, dnes se již uznává význam této vědy, a spolupráce národopiscova je ceněna a vyhledávána ve velmi vážných otázkách vědeckými pracovníky jiných oborů, — ale přece je dosti ještě nevyjasněných otázek, jak pokud jde o úkoly této mladé vědy, tak i pokud jde o pracovní metody. A toho všeho je si Bystrou, jako profesor národopisu Krakovské university dobře vědom. Národopis, jak jej autor ve svých přednáškách vykládá, není již jen snůškou zajímavých podrobností ze života lidu, je to věda vysokých cílů, jež vedle svého vlastního materiálu zpracovává a přiřazuje výsledky celé řady věd pomocných. Na rozdíl od úzkého pojetí prvních pracovníků, staví Bystroń národopis na tak širokou základnu, že je spíše obava, že v praksi sotva bude možno národopisci svou práci tak široce zalo-žiti. Stručný přehled obsahu knihy dosvědčí to nejlépe.
V části prvé, věnované vědeckým základům národopisu, rozdělil si spisovatel látku na pět oddílů. První jedná o podstatě a obsahu vědy. Je tu stať o předmětu národopisného badání (zajímavé, obšírné vymezení pojmu lidu), vymezení názvů etnografie, etnologie a folklor, hranice a úkoly národopisu polského, čím liší se od věd obsahově příbuzných, jako jsou vlastivěda, kulturní historie, antropogeografie, antropologie, sociologie. Vědecké cíle, logické a psychologické základy lidové kultury, psychoanalysa, a parapsychologie.
V druhém oddílu této části je vymezen poměr k vědám pomocným. Jsou to v prvé řadě vědy historické a filologické, jako archeologie, historie, starožitnosti, politický dějepis, dějiny osídlení, ho-
|
