str. 119
význam a upozorňují naň. V časopise „Deutsche Heimat" (sv. III. 7/8 Planá 1927) pojednal G. Junghauer o šumavském museu v Horní Plané, ve sborníku „Kuhländer Heimatfest" (Nový Jičín 1927) popsal A. Bauer městské museum nov o jičínské. V program nového lidovědného časopisu Sudetendeutsche Zeitschrift für Volkskunde (Praha 1928) pojímá redaktor prof. Jungbauer i péči o musea a vybízí k zřízení velkého musea pro lidovědu sudetských Němců, aby byl pohotově materiál pro obesílání výstav tuzemských i zahraničních. D. S.
@-----------------------
Náiodopisná a vlastivědná musea SSSR. Po revoluci rozvíjí se prudkým tempem zájem o musejnictví. Jeví se nejen ve vzrůstu museí centrálních v hlavních městech a ve vzrůstu četných museí krajinských, nýbrž i v prohlubování musejní jjráce a v horlivém studiu otázek o vědeckém a účelném jejich usjpořádámí a o badatelském a propagačním jejich významu. Zvýšený zájem odráží se i v literatuře, i v jednání sjezdů. Specielně musejnictví a jeho zájmům vůbec věnován byl časopis Muzej, jehož dva svazky vyšly v Leningradě r. 1923 a 1924. Následujícího roku začlo Státní ruské museum s vydáváním systematické sbírky Muzej-noje Delo, jejíž jednotlivé díly pojednávají o technických otázkách instalace, desinf ekce a pod. (Na př. ve IV. sv. rozebírá B. K r y ž a n o v -ski j principy exposice v etnografických museích.) Téhož roku vyšel sborník přednášek, přednesených na sjezdu musejních pracovníků centrální oblasti v Rjazani ' (V o p r o s y o b 1 a s t n o g o m u z e j n o g o. dela) za redakce A. Fesenka a S. Jachontova. Drobnější práce .teoretické valem se množí. A. J. Filippov shrnul je ve IV. svazku časopisu Kraevedenie (1927 s. 505—534) v bibliografický soupis a uvedl za jnoslední desítiletí 376 statí. (R u s k a j a literatura po o r g a n i s a c i i m e s t n y c h muzeev i obščim voprosam muzeevedenija za desjať let revoljucii 1917 až 1927.) Povznesení musejnictví přijalo ve svůj program i Centralno.je bureau kraevedenija a propaguje ,je ve své revui Kraevedenie. Zprávy o činnosti větších ústavů národopisných a vlastivědných přináší ústřední národopisná revue E t n o g r a f i j a. D. S.
@-------------------
Государственный центральнып музей народоведения в Москве.
Národornsné museum moskevské bylo založeno r. 1924. Není zcela nové, slučuje několik starších sbírek, jmenovitě národopisné oddělení bývalého Rumjancevského musea, kolekce ze všesvazové výstavy r. 1923 a sbírky, nahromadivší se ve státních museích v době porevoluční, ale jako jediný celek je to ústav mladý, který však vědeckými snahami a novými úspěchy na poli etnografie již vynikl. Skládá se z několika částí, ve třech budovách umístěných. Především je to t. zv. „etnopark" v Mamo-novské dači u VorObjievych hor, kde jsou znázorněny interieury obydlí, dílen, liosrjodářských budov, prací a pod., přesně tak, jak existují v různých končinách Ruska, na př. jakutská jizba, kibitka zabajkalských Bur-jatů, řemeslnické dílny z Dagestanu, hrnčířská dílna a j., celkem 14 zařízení. Další sbírky dělily se na „etnogalerii", t. j. výstavní sály s exposicemi Rumjancevského musea, a „etnochranilišče", v němž byly uloženy ostatní kolekce. Loňského roku započalo se se stavbou nové moderní budovy a exposice změněny tak, že Něskučný palác je vyhrazen národům Evropy, nová budova pak národům sovětského východu a mimoevropských končin.
Systém, vystavovati scény ze života v prostředí plně jim odjxoví-dajícím, který jedině podává pravdivý názor o životě a kultuře národů a který došel uplatnění v etnoparku, byl umožněn jen novými metodami badání a sbírání, jež byly v museu přijaty, zejména pochopením, jak dalekého významu je studium v teréne, t. zv. „polní práce", tedy zájezdy a expedice. Nové vlastní studium národů a stacionérní metoda, zkoumající
|
|
