je samozřejmo. K těmto druhům vypravování druží se pak ještě, po skrovnu však, látky zvířecí, báje o proměňování lidí v rostliny a naopak, o bídě, o divých ženách, legendární vypravování s obsahem náboženským (na příklad pověst o založení kostela v Hluboši, o sv. Petrovi, o Ježíškovi), povídky nekonečného vypravování o ovcích, bajky o vráně a j., pověsti o hornících a jejich ochráncích-permonících atd., toť živá pokladnice rozmanitého vypravování různých versí lidových povídek, jimiž podbrdský lid krátí svoje chvíle odpočinku a živí svoje duševní zábavy. Siláctví, strašidelnost, odměna po tuhých zkouškách, navádějících k trpělivosti, snaha míti se dobře, dobrota srdce, touha dostatí se do nebe, do lepšího života, baladické prvky dějů bohatých na různá překvapení, vyzrazený zločin, trest za spáchané hříchy, kletba, humoristicky zbarvené příhody, povídavost žen, nevěra hospodyně, potrestaná lenivost, shledání se s rodiči, jejich utrpení, uzdravení, — toť okruh psychologický c h z á j m ů o život smyšle n ý, v jehož varu nalézá venkovský lid ukojení duševní zábavy po tuhé, denní, těžké námaze a starostech. To jest souhrn různých zálib, jež charakte-risují povahové sklony lidu venkovského i prozrazují jeho myšlení, na perutech fantasie- přiodívané v pohádkové roucho smýšlených dějů. To jeho duši lahodí, to ji uspokojuje, v tom je její vrchol zábavy a povznesení.

Jak lid tyto děje tvoří, jak je přetvořuje, jak přejímá, atd., je otázka zkoumání vědeckého, které vytvořené prací a studiem prof. Polívky, posoudivšího materiál lidových tradic na Podbrdsku, shrnouti lze asi v těchto hlavních rysech, pokud bylo lze vyvoditi z kriticko-bibliografického komentáře ke sbírce připojeného a mimo to i z vědeckých poznámek Polívkových q> některých látkách této- sbírky, 'rozehrané v citovaném .díle Ku-bínově-Polívkově „Podkrkonoší".

Je přirozeno se stanoviska dosavadního zkoumání lidových slovesných tradic, že ani sbírka podbrdska nemohla obsáhnouti materiál, jenž by svou novostí nebo odlišností znamenal neobyčejný a zvláštní přírůstek k nashromážděným materiáliím jiných známých a význačných sbírek. Měla býti pouze dokumentem toho, že i na Podbrdsku se uchovaly dodnes lidové tradice, měla býti svědectvím, co a jak si tam lid vypravuje, byla pokusem zachrániti od zániku, dokud tradice tyto' se udržují, vše, co si tamní lid vypravuje. Nejstarší lidé, pamětníci dob, kdy tradice byly v plném květu, odcházejí, a je nebezpečí v prodlení, že s nimi zaniknou úplně a navždy i krásné pohádky. To bylo úmyslem při organisování podbrdského sbírání.

Proto také sbírka naše podle komentáře Polívkova obsahuje látky celkem ne nové, ne zvláštní a z rámce obvyklého rázu povídek jinde již zapsaných se nevymykající.

Pouze pro tři lidová vypravování podbrdska není podle Polívky dokladu z lidového podání, jsou odjinud neznámá; jsou