to ve sbírce léto č. 12 bajka o Bejvalíčkovi, č, 15 motiv látky o vysvobození dívky zakleté v hocha a jejích rodičů zakletých v ptáky a č. 16 pověst z Hluboše, legenda o založení kostela v Hluboši, jejíž doklad z lidového podání jest také neznám.

Při ostatních látkách vedeni jsme odkazy k jiným sbírkám, domácím i cizím, při čemž se z kritického komentáře Polívkova dovídáme, že povídky podbrdské jsou buď neúplné, kusé verse starých knižních látek, jiné že jsou vypravovány na základě povídek hojně literárně vzdělávaných, některé jsou vypravovány hojně od dob středověkých, mnohé, které jsou známy z okruhu jiných látek, mají jen první motiv, k jiným opět jsou připojeny motivy z jiných látek nebo úvodní části jejich byly zapomenuty, několik povídek jest obměnou téže látky v téže podbrdské sbírce, jsou tam zlomkovité reprodukce, zkrácené reprodukce látek jiných sbírek, verse přerušené, pouze některé verse, na př. o- Rudolfovi nebo jak hlupák prodal světci plátno (č. 33 a 23), se odchylují od obvyklých versí a jsou na Podbrdsku nověji zapsány, jako- i to možno uvésti o nich, že se v mnohých setkáváme se záměnami divotvorných věcí (č. 21, 23), že první část povídky (č. 44) náleží do téhož okruhu jako povídky ve sbírce již uvedené, druhá její část souvisí s jinou látkou, též literárně zpracovanou; zvláštnost Příbramska, Březové Hory, vydaly o permoníeích, ochráncích horníků, jen dvě vypravování a o těchto- látkách bylo v komentáři poznamenáno, že jsou podobny polským pověstem.

Toť v stručnosti vše, co se dá říci o sbírce podbrdské po stránce obsahu s hlediska psychologického zájmu a zálib lidu v určitých látkách i co bylo kriticky zhodnoceno- v komentáři Polívkově. Taková byla první žeň po sbírání lidových tradic slovesných na Podbrdsku a bylo by třeba podobným způsobem prozkoumali i jiné české kraje; práce zbytečná by to nebyla.

(Příště dále.)

1)

Před převratem nebyla ani v Rakousku, ani v Uhrách přiznávána národnost, nýbrž v Uhrách mateřská řeč (mimo to pak i znalost maďarštiny), v Rakousku pak obcovací řeč, a to ještě jen s omezením na určité řeči a na příslušníky rakouské. Židovská řeč nebyla mezi těmi řečmi, a Židům tedy nezbývalo, nežli aby se rozhodli pro některou z řečí přípustných. Za pravidelných poměrů dalo by se souditi, že to byla řeč obyvatelstva, mezi nimiž israe-