str. 161
vším státní mocí, nestačila na zdolání eruptivní síly českého živlu a ponechavši rozsáhlé ryze české území (až na Prahu, Plzeň a Budějovice) jeho osudu, obrátila svůj zřetel hlavně na zachování německého rázu tak zv. uzavřeného území,5) do něhož pronikl český živel měrou pro tento německý ráz velice povážlivou. Toto úplné ovládnutí českého živlu v českém území přivedlo patrně israelity k přesvědčení, že by nebylo pro ně s prospěchem, kdyby v území tom i nadále stavěli se v řady nepřátel českého živlu, dokonce i udržováním soukromých škol s německou vyučovací řečí. Touto úvahou vedeni, hleděli přeměnou řeči, rušením škol německo-židovských, přiznáváním české obcovací řeči a jiným způsobem sblížit! se s českým lidem, mezi nímž žili, který do té doby shledával v israelitech pro jejich protičeskou činnost své národní odpůrce a který při své liberálnosti přece jen nebyl v zásadě daleko tak antisemitický jako Němci, kteří v antisemitismu zaváděli vždy ostřejší tóninu nežli Češi, prese všechny dobré služby, které prokazovali israelité Němcům na poU národně politickém.6) Proniká už zcela zřejmě u israelitů v Čechách asimi-
tační snaha, podporovaná se zdarem i ve spolkovém a společenském životě, na rozdíl od sionistu, snažících se udržeti israelity jako zvláštní živel, lišící se od ostatního obyvatelstva nejen náboženským vyznáním, nýbrž i řečí; ať už hebrejskou (což by se při jejich roztroušenosti a mizení všeobecné znalosti hebrejštiny sotva dalo udržeti) nebo židovsko německým jargonem.7)
Tato asimilančí snaha, která jeví se u Israelitů mezi Čechy ve vydatnější míře teprve skoro v tomto století, není nikterak novinkou, nýbrž projevuje se mezi živými, hlavně vládnoucími národy — už dlouhou řadu let. Také v německých končinách v Čechách i na Moravě, ve Slezsku a jinde přiznávali se israelité bez rozpaku k německé obcov. řeči, takže na př. v městech Liberci a Ústí n. L. přiznali israelité bez výjimky něm. obcov. řeč, v Teplicích (s Trnovany) až na půl procenta a v předměstích libereckých až na 0,7%. Naproti tomu nebylo přiznávání české obcovací řeči v českém kraji u israelitů tak všeobecné. V Praze samotné, která měla — bez předměstí — v roce 1900 90% Čechů, přiznalo
5) Dokázati, že něm. ráz ten zůstal neporušen přes velice četné české menšiny, celkem prý přechodné a méně cenné, bylo také hlavním účelem a úkolem tendenčního spisu dra Rauchberga „Der Besitzstand in Böhmen".
(i) Dr. Rauchberg na str. 672—674 zle odsuzuje tento německý antisemitismus, na druhé straně však varuje Židy, aby dobře uvážili svoje nepochopitelné přiznávání se k Čechům a následky toho, budou-li je Němci skutečně také za Čechy považovati.
7) Že přesvědčení národní u israelitů není příliš pevné, a snadno podléhá „změně" poměrů, vysvitá nejlépe z toho, že —■ opět podle Rauch-berga — žilo ve Vídni v r. 1900 28.151 Židů z českých zemí, převážnou většinou z krajů českých, z nichž přihlásilo ve Vídni českou obcovací řeč pouze 73 Židů.
Data o přiznávání se israelitů k obcovací řeči v jednotlivých místech a okresech nebyla úředně publikována; ale prozrazuje je na str. 393 svého spisu, svrchu uvedeného, dr. Rauchberg, jemuž celý sčítací aparát ještě před uveřejněním dán byl k disposici pro účely spisovatelské.
|
|
