se k obcovací řeči české pouze 53% israehtů, na Žižkově 89,1% (Čechů 98,8%), na Smíchově 69,1% (Čechů 92,28%), v Karlině 64,7%! (Čechů 93,3:%), na Vinohradech docela jen 50,2% (Čechů 90721%), v Plzni toliko 231% a v Č. Budějovicích docela jen 108%. V těchto posledních dvou městech nepovažovali patrně israelité českou převahu za tak pevnou a bezpečnou; v Praze pak politické proudy vládní měly asi hlavní zásluhu o to, že si tam Němci uchovali mezi israelity aspoň rovnováhu s Čechy.8)

Je velice zajímavo, že v roce 1910 přiznalo v Čechách z 85798 israelitů obcovací řeč českou pouze 43181 os. = 50,3%, tedy o 6899 os. méně nežli v roce 1900. Řeč německou však 40467 = 47,1%, tedy o 126 osob a 3,4% více (k jiné řeči přihlásilo se 100 ž., cizinců bylo 1870).

Těžko je rozhodneuti, z jaké příčiny nastal v Čechách úbytek israelitů s českou obcovací řečí; zdali si israelité vzali k srdci napomenutí dra Bauchberga, nebo je-Ui to výsledek „přesnější" sčítací techniky, či má-li to ještě nějaký jiný důvod.

Na Moravě stoupl v roce 1910 nepatrně (z 6792 na 6828, tedy o 36 os.) počet israelitů s českou obcovací řečí, což, vzhledem na pokles židovské populace znamená procentový přírůstek z 1534% na 16,58%, tedy více o 1,24%. Úbytek israelitů šel tedy na Moravě hlavně na účet israelitů s německou obcovací řečí, kteří poklesli se 34.261 na 31.973 os., tedy o 2288 os., ačkoliv na průměrném zastoupení nemělo to vlivu (r. 1900 7742%, r. 1910 77,65%, tedy +0,23%; poměrný úbytek postihl israelity, cizince, klesnuvší se 3078 na 2290, tedy se 69,6 na 55,6%).

V poměru, v jakém přiznávali se israelité k české resp. německé obcovací řeči, zračí se politické postavení obou národních kmenů na Moravě, kterou přes to, že Češi měli v ní silnější poměrné zastoupení nežli v Čechách, oovažovali Němci za svoü bezpečnou doménu. Zvláště to platí o městech, ve kterých dlí na 90% všech israelitů moravských a ve kterých — částečně také právě zásluhou židovstva a jeho kapitálu — udržoval se německý nátěr i tam, kde ve skutečnosti Němci většiny neměli. V národním vývoji israelitů zůstala moravská města daleko nejen za českými městy v Čechách, nýbrž i za českým venkovem na Moravě. Uváží-li se, že ani v Plzni a Č. Budějovicích, ve kterých měli Češi většinu už celou řadu let, nemohli se israelité odhodlali k tomu, aby se přizpůsobili většině tamního obyvatelstva, lze si vysvětliti, že neučinili tak ani v městech s německou správou nebo docela načítanou německou většiňjoiu, jakýma jsou resp. byly Brno, Olomouc, Ostrava, Jihlava, Znojmo (které ukrývají ve svých zdech přes polovinu všech Židů moravských), pak Ho-