v sobotském z 22.41% na 25.28%; v kežmarském činil 47.01, resp. 46.35%, 'v kremnickém 38.82, resp. 35.97%).11)

Je sice pravda, že ztrátu asi podobnou utrpěli přechodem israelitů k jiné (hlavně židovské) národnosti také Maďaři;12) leč z té okolnosti, že procento Maďarů r. 1910 i v okresech, do nichž jazykové území jejich nezasahovalo, převyšovalo už samo o sobě procento israelitů, a že značný pokles jejich jeví se hlavně v těchto okresích (skoro až na nulu), mluví zcela zřejmě, že Maďaři, jako národ v Uhrách bezohledně vládnoucí, rekvirovali tam svoje příslušníky nejen z řad židovských, nýbrž i z četného úřednictva, a ještě četnějších osob dobrovolně nebo nedobrovolně piomaďar-štěných, a že pokles Maďarů v okresech nemaďarských přičítati dlužno ztrátě u všech těchto tří druhů načítaných dřívějších Maďarů. Na základě dat, která jsou k disposici, ztráta ta, pouze u israelitů těžko se dá přesněji zjistiti. Je však zajímavo, že v okresech maďarských od r. 1910 do 1921 Němců většinou nejen neubylo, nýbrž leckde i přibylo (tak na př. u Dun. Stredy, Parkaně, Levice, Lučence, Pastuchova, Šiah a Král. Chlumce). Jak dalece mají na tom podíl semitští neb arijští Němci, kteří se — po zmizení nátlaku — vrátili ku své dřívější národnosti německé, je těžko rozhodnouti.

Sčítání z r. 1921, při kterém se vedle náboženského vyznání přiznávala i národnost, podává pak obraz docela jiný nežli uherská statistika ze sčítání dřívějších.13)

K Němcům přihlásilo se na Slovensku z israelitů 6,43%, nejvíce v župě bratislavské (12,3%, ve veškeré populaci 5,99%) a