mezi israelity z 82,30% v r. 1910 resp. 91% v r. 1890 v Marmaroši, zabírající východní polovici Podk. Rusi, až na 0,28% v Podk. Rusi, o němž už dříve bylo pojednáno, vysvětluje úplně pokles veškeré populace německé v území tom s 10,84% na 1,78%.

Poměry Židovstva na Podk. Rusi jsou jenom důkazem, že se israelité tam cítili a cítí dosud zvláštním živlem, odlišným od domácího obyvatelstva zvláště ruského. Tak nápadné zběhnutí z německého tábora možno srovnávati poněkud se zběhnutím israelitů do Vídně z českých končin v Čechách a na Moravě, o němž i dr. Rauchberg se zmiňuje a o němž také už svrchu byla učiněna zmínka;15) ovšem značný rozdíl je v tom, že tito israelité přizpůsobili se národní většině ve Vídni, čehož na Podk. Rusi není. Již ta okolnost, že israelité na Podk. Rusi mají skoro vesměs svůj původ v Haliči, kde se patrně většinou přidržovali Poláků a nikoliv Němců, a že se po přestěhování do severovýchodních Uher, a to hlavně jen mezi Rusy, přiznávali k obcovací řeči německé, tedy k řeči obyvatelů jen několika nepatrných kolonií a nikoliv k řeči zdrcující většiny domácího obyvatelstva, zasluhuje zvláštního povšimnutí. Jsou tedy v tom směru pravým opakem israelitů přišlých z českých krajů do německé Vídně.

Podobný projev nepřízně k domácímu obyvatelstvu vyskytl se ostatně též v celém území obývaném Čechoslováky, tedy na území ovládaném dříve Němci (resp. na Slovensku Maďary).

Přiznávání k německé a v Uhrách maďarské obcovací resp. mateřské řeči bylo aktem politiky, projevem ochoty k součinnosti s vládnoucím živlem, v očekávání vzájemných výhod, kterých se Židům v určité míře též dostalo. Rádi zajisté pak uvítali israelité liberální ustanovení prvního sčítacího předpisu československého, jímž ponecháno bylo jim na vůli přiznali se ku zvláštní národnosti židovské, čímž usnadněno jim bylo odloučení se od dřívějšího vládnoucího a nyní vlády pozbyvšího živlu. Že se použilo toho v míře daleko hojnější na východě nežli na západě, vysvětluje se tím, že na západě jsou israelité mnohem slaběji zastoupeni mezi domácím obyvatelstvem, na kterém jsou právě proto více závislí než na východě a že tam také mizí význam náboženského vyznání, které bylo doposud. předním odlišným znakem jejich živlu. Hlavního kriteria národního, zvláštní řeči hebrejské, israelité na západě vůbec nemají. Mají nebo chtějí je míti na východě, a to zvláště i jako vyučovací jazyk've školách? Ne-li, pak je třeba si povšimnouti, jakého jazyka chtějí užívati především též ve školách a jako řeči spisovné. Měla-li by jím býti němčina, třeba i jako nějaký její j argon,16) pak znamenalo by to