Staré boudy pernikářské pomalu mizejí s poutí a jarmarků našeho venkova a ustupují modernějším krámcům. Jen v jižních Čechách vyskytují se občas ještě jejich zbytky.

Chci zde popsati a znázorni ti, jak se takováto kramářská a pernikářská bouda stavívala, jak jsem ji poznal kdysi ve Starém Táboře. Moderní krámek je snad praktičtější, ale starý pernikář stále si ještě zakládá na své boudě a rád se pochlubí jejími výho-

dami. Zejména si chválí, že lze celou boudu v pěti minutách po-staviti a zá velikého deště že lze vše pod plachtu lehko skryti; stačí jen podraziti čtyři podpory, na nichž je plachta upevněna, aby zboží i bedny byly úplně zakryty a poklad pernikářův zachráněn, po dešti pak lze plachtu rychle znovu rozepnouti, takže majitel může ihned svůj obchod zas zahájit.

Celá bouda je sestavena z těchto částí: z velké plachty, zvané „budovka" (a), sešité z pěti pásů režného nepromokavého plotna 1 m širokých a 6 m dlouhých. V rozích plachty, podšitých kůží trojúhelníkového tvaru (g), jsou prořezány pevně obšité dírky k navlečení provazu. Plachta napíná se na konstrukci ze čtyř tyčí 4.50 m dlouhých, tak zv. „štanglí" (d), které jsou na koncích provrtány a spojeny provazem, děrami provlečeným, na způsob věnce (h). Aby se plachta ve svém středu těmito konci štanglí nepoškodila, pokrývají se obyčejně nejdříve pytlem, pak teprve prostře se přes ně budovka a na rozích pevně přiváže ke koncům všech čtyř tyčí. Nato připraví se dvě „sošky" (b), kůly se samo-