rostlými vidlicemi z větví na konci, zatlukou se do země, štangle s plachtou pozdvihnou se do vidlic a pevně přiváží (d). Na druhé straně boudy zabijí se do země dva tak zv. „probijáky", železné, 1.20 m dlouhé kůly se železnými kroužky na koncích, na něž se oprou a upevní druhé dva rohy plachty. Dřevěné i železné opěrné kůly přitaženy jsou pak ještě provazy, uvázanými ke čtyřem menším „probij ákům" (f), čímž se udržuje plachta napiata. Kromě toho i uprostřed boudy přitahuje provaz, na stejný probiják upevněný, plachtu a štangle k zemi a udržuje celou střechu v pevné poloze.

Pod plachtou postaví si pak pernikář svůj výklad. Na dvou kozách (c) nadstavená je schodovitě upravená konstrukce z latěk (e), na kterou kladou se prkna 4 m dlouhá, pokryjí se papírem nebo nějakou látkou a celý spodek se zavěsí jednoduchým, rovněž na pouti koupeným kartounem. Když jest stolec přichystán, počne se vykládati zboží z beden, ve kterých je uloženo v krabicích. Krabice jsou naplněný cukrovím všeho druhu. Je zde marcipán, pražené mandle, bonbony, pokroutky, cukrátka zvaná „ta-handa", balená v pestrý papír, štángličky z páleného cukru, „bruscukr", preclíčky. Na nejvyšším stupínku vykládají se obyčejně „srdcata", pestře omalovaná a olejpená, s nápisy i obrázky, husaři na koni, Sokolové pěší i jízdní, šuhaji, slováčky, miminka, v novější době též Mařenky a Jeníkové, Vašci atd. Také se sází-valo na zboží a sice na „grád ungrád", od vyhrávajících, obyčejně kluků, byly pak vyhledávány flaštičky nebo skleničky z cukru, naplněné „softem".

K úplnosti krámku patřilo se zavěsiti nakonec ještě tabulku majitele boudy, psanou na „vykslajvantě" a podlepenou na krajích dvěma tyčkami, aby bylo možno snadno ji sbalovati. Tím byla stavba boudy skončena a očekávala kupce.

@----------------------------