Mikovcův „Lumír" z r. 1857 č. 35 přinesl zprávu, již otisk-nouti na tomto místě nepokládáme za zbytečno. Zní takto: Jeden z našich dopisovatelů píše nám o pověře lidu obecného v některých dědinách kraje Jičínského o stavbě železnice Pardubicko— Liberecké, jak následuje: „Stavba železnice, po horách vedené, valně pokračuje, k čemuž ne málo pěkné počasí letošní přispívá. A původem toho pěkného počasí jsou — kdo asi, že neuhodnete? — inu ti páni stavitelově na železnici. A proč? Protože prý, jak pověrčivý lid ve vůkolí vypravuje, to následovně narafičili. Dříve nežli se počalo stavět, chytili zelenou žabku, pak vzali mísu mouky a zadělali ji před sv. Janem Křtitelem nachytanou rosou, a z toho pak upekli bochník chleba. Žabku tuto a ten bochník chleba zazdili do základu při stavbě, a jak dlouho žába onen chléb jisti bude, tak dlouho prý nebude pršeti. Tak prý to i činí stavitelově velikých domů, mlýnů, fabrik atd., aby při pěkném počasí se stavbou hotovi byli." — Pověra podobná, že se něco živého zazdíti musí do základu každé větší stavby, aby se dařila a trvanlivou byla, jest zbytek časů pohanských a panovala ve středním věku téměř po celé Evropě u národů Slovanských, Germánských a Románských. Jestiť to zajisté památka od dávného obětování zemi, jak náš Karel Jaromír Erben v časopisu Českého musea roku 1848 důmyslně a jasně dokázal. V pradávných časech zazdili často živého člověka, nejraději pannu nebo mladou matku, do základu. Máme toho svědectví v národních básních, jako v slovenské ,,o zazděné milé v železné věži" a srbskou „o založení hradu Skaderského". Sem náleží též pověsti o zazděných pannách na některých hradech Českých, a nalezené na takových kostry lidské, ku př. na Hasištejně, na Rabí a jinde. Zazděné kostry na Ledči, zazděnou Berkovnu na Richenburce však nelze sem po-čítati; jsouť původu jiného. Křesťanství dlouho nemohlo vy-puditi barbarský ten obyčej, avšak nemohouc té pověry najednou zlomiti, zmírnil ji duch křesťanský nejprve, a lidem neškodnou učinil; zazdívala se zvířata, později i vejce jakožto zárodek života, zvířecího. Před několika lety při bourání jedné věže Litoměřické přišlo se na zazděné výklenky, v jichž každém se nacházelo několik vajec slepicích; něco podobného nalezeno v jedné věži Teplické. Když roku 1826 Hrádek Křivoklát z části byl vyhořel, našli při opravách kostru holouběte pod kamenem, na němž byl vyryt letopočet, na dobu obnovy za Vladislava II. Benešem Lounským ukazující."

„Česká Včela" (1847, str. 16) přinesla tuto zprávu: „Vyšla v Praze „Píseň o Mamon u", k rozšíření mezi lidem usta-