novena, ve které se vypravuje, kterak lakomý švec v rakvi, do které si za živa se svými dukáty lehl, drahé ty žluťáčky snědl a hnáty své vyzáblé roztáhna, zcepeněl. Dva čerti ale, každý za jednu nohu ho vzavše, z něho dukáty zase vytřepali.

Tato píseň má arci mravní směr, ale přece jinak takové podivné, temnými barvami líčené věci na lid dobře působit nemohou; on potřebuje jasné stvůry, na kterých by srdce jeho okřálo, se potěšilo a zušlechtilo, a lip jest mu podati kus humoru, nežli kus hrůzy. Nač mu na duši zbytečně klásti můry, když se jinak tentýž cíl dosáhnouti může?"

Проф. Хведір Вовк: Студіï з y краïнськоï етнографіï та антропологіï. Украïнський громадский видавничий фонд. Прага (1927) 8° str. 356.

Výbor prací Fedora Volkova, kterého Ukrajina právem počítá mezi své přední národopisné badatele, vydán byl jednak z piety k desátému výročí jeho úmrtí (roku 1918), jednak ve snaze zpřístupnit jeho díla, roztroušená a nesnadno přístupná. Sborník obsahuje v ukrajinském překlade čtyři nej důležitější jeho práce o ukrajinském národě: Антропологическія особенности украинскаго народа a Этнографическія особенности украинскаго народа, které po prvé vyšly ve II. sv. souborného, encyklopedicky založeného díla Украинскій народъ въ ero прошломъ и настоящемъ, vydaného za redakce Volkova, Hruševského a Kovalevského v Petrohradě roku 1916. Třetí statí je důkladná studie svatebních obřadů podle francouzského zpracování v revui ĽAnth-ropologie (II. 1891, III. 1892), Rites et usages nuptiaux en Ukraine, jako poslední příspěvek pak zařazena je úvaha o pohřbívání ná saních, Le traineau dans les rites funéraires de 1'Ukraine, rovněž z pařížského časopisu Revue des traditipns populaires (XI. 1896).

Volkov vyšel z university kijevské, zdržuje se však pro politickou činnost z mládí dlouho za hranicemi, přiklonil se k antropologické škole francouzské a její směry pak po návratu do Petrohradu uváděl na universitě i jako kustos národopisného/ oddělení Ruského musea. Na národní byt pohlížel jako na jediný proces, tvořící se po věky od dávnověku po dnešní den neustálým vývojem, neustálou výměnou a podle toho ve svých pracích etnografických, paleoetnologických a antropologických i jako redaktor sborníků, Materiály po russkoj etnografii a Materiály po ukr.-rus. etnologii uplatňoval souvislost kultur. Proto ve svém syntetickém zpracování Этнографическія особенности укр. народа navazuje každou kapitolu na kulturu předvěkou a usiluje vyznačit dědictví dávných dob v kultuře dneška. Tak zvláště propracovaná a zhuštěná kapitola o ukrajinském domě nevyhýbá se