str. 184
надлежности похороннаго обряда. (Древности XIV. Москва 1890). Volkov snesl další doklady, pokud se tento obyčej vyskytoval na Ukrajině, a postoupil dále než Anučin v tom směru, že jej pokládá za domácí, nikoli od finských kmenů přijatý. Nalézaje jej i v Galii i ve staré Indii, předpokládá jej již pro árijskou pravlast a u Slovanů vysvětluje jej jako přežitek, starší kulturní vrstvy z dob, kdy se k veškeré dopravě používalo výhradně saní. Pro starobylost tohoto primitivního dopravního prostředku i v krajinách jižních i momevropských uvádí poučné doklady. Zvyk pochovávati saně zároveň s tělem vysvětluje, jako Anučin, představou, že duši zemřelého jest podniknouti dalekou cestu. Otázka o původu tohoto zvyku zůstává však otevřena.
Z uvedeného stručného nástinu vychází, tuším, najevo, jak daleko do současných problémů národopisných zasahují práce prof. Volkova, a je záslužným činem vydavatelstva, že je přiblížilo novému čtenářstvu. D. Stránská.
Самодиви. Народни пѣсни. Подбралъ и наредилъ Емануилъ П. Димитровъ. — Библиотека за юноши № 2. Sofie 1926. Stran 179. Cena 25 leva.
Народни приказки. — Библиотека «Българска книжнина», № 11. Sofie, 1926, stran 130. Cena 10 leva. — Obojí vydáno bulhar. ministerstvem národní osvěty.
V řadě populárních knihoven, jež vydává kjulturní oddělení bulharského ministerstva národní osvěty v Sofii pod vedením spisovatele Nikoly Balabanova, objevily se také dvě knížky, čerpané z bohatého zdroje bulharské tradiční literatury. První z nich poetickou pod názvem „S a m o d i v i" vypravil filosof a básník Em. Р. Dimitrov. Učinil subjektivní výbor z nejzná-mějších národních písní bulharských, jež našel v dosavadních hlavních sbornících písňových bratří M i 1 a d i n o v ů (1861), L. Karavelova (1861), V. Č o laková (1872), A t an. Ilieva (1889), K. A. Š a p k a r e v a (1891—95) a jež vybral také z cenných Minister, sborníků za národno umotvorenie i odjinud. Em. Dimitrov uvedl svůj výbor kťátkou črtou o kráse bulharské národní poesie, o jejím významu pro bulharskou literaturu a kulturu,
o její umělecké a výchovné hodnotě. Samotné písně rozdělfl celkem v devět oddělení: po drobných zpěvech dal písně o květinách, pak zpěvy ovčácké a polní, písně svatební, žalozpěvy, písně kolední, lazarské a křesťanské, dále písně o vílách — samodivách, písně o zesnulých a posléze nejčetnější písně junácké, historické a h a j d u c-k é. Poměrně šťastným tímto rozdělením podařilo se sestavovateli podati slovy národní písně nejen ducha bulharského lidu v řadě drobných skvělých projevů osobních i zážitků ve styku s přírodou, ale i starobylé národ, zvyky a obyčeje, zbytky pohanských obřadů
1 v době křesťanské, jímavou lidovou filosofii ve styku se zesnulými a konečně i veršovanou historii bývalých bojů junáckych s Turčínem, v jichž čele stojí bohatýr Králi Marko, dále boje za
