Soubornou statí o národnostním ostrově 25 německých osad v okolí Kremnice a Německého Právna přispěl týž autor do knihy E. Wintra, Die Deutschen in der Slowakei und Karpathorussland, zahajující sbírku Deutschtum und Ausland. V této nové knížce věnoval se obšírněji některým obyčejům, jak je seznal zá svých cest v roce 1922. Rozdělil ji ve dvě části. V první kratší obírá se zvyky mládeže, totiž ústavou obce mládenců, jakým způsobem se organisují, jaká práva a povinnosti jim patří a. jakými tresty udržují pořádek, v druhé obšírnější probírá vlastní obřady svatební, jak kdysi se prováděly a jak se udržují dnes. Je to práce většinou popisná, sbírka materiálu, jehož význam stoupá však tím, že je v těchto končinách po prvé shromážděn a publikován. Svatebními obyčeji v Německém Právně a okolí zabývaly se již dříve maďarské práce M. Stefana Richtera v časopise Etno-graphia, Régi lakodalmi szokások Német Pronán (1896-7) a Régi szokások a nyitra megyei német falvakban (1904), některé zprávy o německých obcích mohli jsme čerpati i ze souborné práce Krištofa Chorvata o slovenské svatbě. Jakožto celkové zpracování je však práce Hanikova jediná publikace, informující o zvykosloví těchto zapadlých celkem končin staré cizí kolonisace.

Podle vlastního názoru a vlastního sbírání vypsány jsou obyčeje z okolí kremnického a to ze všech skoro vsí až po Handlovou. Zprávy z Ponitří od Německého Pravna uvádějí se většinou podle cizích informací, kdežto krajní obce tohoto jazykového ostrova, třebaže po národopisné stránce velmi zajímavé, jsou vůbec pominuty. Z Vrícka, chudé vsi pod Klakem, kde obyvatelstvo dosud pase své ovce a nosí svůj kroj, nejsou uvedeny zprávy, ani z horských vsí pod Ptáčníkem, z Velkého Pole a Pily, o kterých kdysi informoval K. Medvecký. (Sb. mus. spol. IX,.)

Na Kremničku popisuje autor stav zvyků současný i nedávno minulý, jak bylo lze získat zprávy od pamětníků a ž.druž-bovských knížek, jejichž řeči a vinše pilně otiskuje. K přednostem knihy patří však stanovisko lidopisného badatele, který nespouští se zřetele vývoj života a hledí vyznačit, které zvyky ještě dnes žijí a v jaké formě a v jakých variacích se vyskytují v ostatních obcích. Vysvětlením k popisu odkazuje pisatel na německou literaturu, na některé paralely ze západní Evropy, ale je škoda, že jen nepatrnou měrou obírá se i slovanskými sousedy, mezi nimiž německé obyvatelstvo žije již kol 500 let. Z českého zvykosloví odvolává se jen na Bartošovu Moravskou svatbu, na Timkův návod družbům, otištěný v Českém Lidu (V. sv.) a částečně na stať v díle Óst.-Ung. Monarchie in Wort und Bild (Ungarn). Dlužno pokládat za nedostatek spisu okolnost, že bohatý materiál slovenský zůstal nepovšimnut. Zejména obsažná studie Krištofa Chorvata, Slovenská svadba, vycházející původně ve Slov. Pohľadech (XV. 1895, XVI. 1896), byla by poskytla autorovi nejen mnoho srovnávacího materiálu, pro který sahá až na evropský západ, nýbrž i mnoho údajů z německých obcí, jmenovitě z Píly, i z bezprostředního sousedství Kremnička z jižního