šel kostelník zvonit klekání. Ten co moch, utíkal k faráři a křičel: „Důstojný pane, v našom chrámu Páně straší, je tam nepokoj velkej!" Druhej den zas při klekání šel šefčík do věže a tam klepal vořechy. Kostelník přišel s farářem a vobá poslouchali, jak něco .seshora křičelo: „Gdo chce přijít do nebe, musí sem nahoru ke mně!" Jó, abych nezapomněla, voni tam taky měli kaplana a farář ho posílal nahoru, aby se podíval, co tam je, neš prej se to rozkřikne po celý f si. Ale kaplan zase, aby tam šel farář, že je víc svěcenej. „Ale vy ste zas mlačí, spíš tam vylezete." Tak potom že tam půdou, ale farář musel napřet. Jak vystrčil nahoru hlavu, šefčík udělal šup a uš byl farář v pytlu a tak udělal se fšema a voni strachem ani nemukli. Potom je hodil do farářoveho chlífku. Dyš ráno šla kuchařka do chlíva, našla je tam. No tak farář poznal, že mu to udělal švec, a zas si ho zavolal a řek mu, aby eště jeden trest udělal. Na ten se dlouho radil s kaplanem. „No tak mi eště musíte přinést prstýnek a olingre kuchařky." To uš bylo pro šefčíka horší, ale zas si věděl jak pomoct. Přilichotil se k slušce na faře a potom se jí ptal, co dělá slečna. Vona mu řekla, že je marot a nic že prej jí netěší. Dyš byl večer, tak se chytře ke kuchařce fkrat a vzal jí olingre a prsten, co měla na ruce, a dones to faráři. Von se mu divil, ale aby prej mu eště jeden skutek udělal, a potom vopravdu budou krafky jeho.

Na faře se moc ztrácela smetana, von tam švec na ní chodil a žádnej nic nevěděl. Dyš uš to bylo hodně nápadný, tak vzal sochu sv. Florijána z kostela a hodil jí mezi hrnce. Kuchařka potom myslela, že jí Floriján vopravdu chodil na tu smetanu. Tak ale co nejčkon! Floriján byl rozbitej a měla tam bejt pouť a tak si spomněli, že švec je Florijánovi podobnej. Tak mu uložili, jestli bude v tom kostele stát na voltáři přez pouť, jistotně dají.*) No co dělat! Stoup si na voltář, voni vokolo rozsvítili svíčky a žádnej nepoznal nic. Lidi přet nim klekali, modlili se, von pořát nic, ale nejčkon ho jedna svíčka spálila. Lidi zrovna volali: „Sv. Florijáne, oroduj za nás!" Von se roz-lobil, skočil s voltáře a křičel: „Za to že mě tak pálíte, zkašlal bych vás" a nigdá uš se u faráře neukázal.

Poznámka z komentáře: Almužna stokráte se odmění. Viz Polívka Pov. opav. a han. lidu 114 č. 42. Připojeny ještě jiné motivy, ohlasy povídky o mistrném zloději, viz Kubín-Polívka Podkrkonoší č. 57. Konečně ohlas povídky o světci, kterv prý chodil na smetanu, viz Kubín Kladské povídky II. 256 č. 85.

Jednou táta, dyš sme chtěli zabíjet, šel do druhý vesnice vypučit necky. Tak vam se tam zdržel a zrovna fpůl noci přišel ma „Luka". Tam bylo plno světýlek a dyš došel aš k nimi, tak