k němu přiskákaly a začaly vokolo něj skákat a tancovat. To-víte, na něj sedla hrůza, pustil necky, vles pot ně a tam zůstal skovanej, aš fšecko utichlo. Von si netroufal vy lesť. Dyš vyles, byly necky celý pomazaný smolou a byly tam vyšlapaný cápy malejch dětí. To byly cápy těch světýlek, no a tovíte, světýlka jsou dušičky nekřtěňátek. —■ Jednou zas šel můj táta (její muž) z Dobříše, gde vodváděl rukavice. Nejčkon přídě támhle k Siremu Boru (les u rybníka) a najednou se přet nim vobjevila bílá ženská dvakrát tak velká jako von. Já se sama divím, jak byl srdnatej. Dělal prej, jako- dyš má revorver, a výkřik: „Bábo1, jestli nepudeš za mnou, tak tě zastřelím!"

Bába prej se trochu zarazila, ale napřed nešla. Pak von šel přet ní pospátku a vona pořát za nim. Tak přišli aš ke Kucpachu (= les nedaleko Obor) a táta sc fším', že držela za sebou hůlku. Najednou uhodilo 12 hodin a bába se stratila, jako by ji hodil do vody. Ale von uš tamtady nigdá nešel a dicky si ráči zašel.

Poznámka : Viz Kubín-Polívka Podkrkonoší 712 č. 198 o světýlkách. Posléze mezi jinými jest nutno upozorniti na

Annu Wimmrovou,

nar. 4. května v r. 1850 v Hluboši u Příbramě, a to z několika příčin. Předně jako dvě známé nám již stařenky uvádí pramen svých znalostí pohádek muže Hajdlíka, s nímž spojováno' bylo v Dom. Pasekách u Příbramě zaměstnání vypravovatelské, potom mimo vypravované pohádky sdělila řadu nadpisů jiných povídek, které také znala, ale z nichž na mnohé už se nedovedla upamaitoivati, konečně proto jest zajíma vo zmínili se o Wimm-rové, že pochází z vesnice, jejíž stavení jsou roztroušena jako v Krkonoších na úpatí zalesněnéhoi pohoří Slonovce v oblasti známé a proniklé duchařstvím, v prostředí na fantastické myšlení a romantický život duševní velmi bohatém. Jest jisto, že ještě dnes v tomto prostředí by bylo možno sebrati mnoho lidových a zajímavých vypravování.

Vypravovala dvě povídky a to „Vo chytrej Kačeně" (motiv o loupežnické nevěstě podle poznámky prof. Polívky) a „Vo Nerudovi v Karpatech".

„Vo chytrej Kačeně" vypravovala o vánocích 1922 při světle, ačkoliv prý nejraději vypravuje ještě před rozsvícením, potmě. Zpívala také dvě písně: Hřebenář a o Mařence; třetí píseň zpívala o Karolíně. Všechny písně jsou chmurné, baladické. Poznamenala, že jich dobře neumí. Mládí své ztrávila Wimmrová v Hluboši a v Dom. Pasekách, tedy pod Slonovcem. Jmenovala se Anna Černá a byla dcerou rolníkovou v Hluboši. Provdala se za zedníka Wimmra v Dom. Pasekách. Nyní žije na výměnku, Sedíc a zašívajíc vypravuje dětem v „naší chalupě" podle sdě-