Krajcka vypravuje ne pouze podle knížek, které přečtla, ale také podle toho, co z ústního podání slyšela od svých příbuzných. (Dědečka.)

Když se jí Pikart ptal, zda má všecky pohádky z knížek, řekla: „Jo to víš, všecky pohádky jsem přečetla; moje máma mě honila po polích — tenkrát nebyly takový časy!"

Poznámka: Viz Kubín-Polívka Podkrkonoší 809 č. 300. Obyčejně bylo prodáno plátno soše světcově.

(Povídka z Březových Hor, vyprávěná v téže době horníkem K. Krátkým, 461etým, jehož otec byl též horníkem.)

V jednej vesnici žil chudej příštipkář. Ten nechtěl už snášet bídu, která ho až do' teďkan trápila, a povídá jednoho dne ženě: „Mámo, nic plátno, pudu pryč; ševcovina se mi už zajídá; budu se učit kráct. Snad se tim spíš uživím, než dybych seděl u ver-pánku a pořád spravoval ty křápy." Ale žena hned začala manžela nemanželsky execírovat: „Tak ty tak, opustit ženu a flámovat po světě. Krádeží se živit a všechny hospody vytloukat. To by tak eště scházelo!" Ale švec nechal jí mluvit a lamentovat; druhého dne vzal svůj ranec a šel, kam ho oči vedly. Šel pořád, až přišel k jednej vesnici, ve které j bydlel bohatej pán. Protože měl tisíce, byl veselej a dopřál si všelicos, co si jiný dopřát nemohli. Švec přišel k hradbě před jeho dům, dal na ní kus kůže; potom k ní skákal, uřízl z ní kousek knajpem a utíkal zase pryč. Majitel domu ho viděl a bylo mu to divný. Myslel, že snad je to nějaký blázen nebo komediant. Šel k němu a ptá se ho, co to dělá. „Učím se kráct," odpověděl švec. „A už umíš?" „Snad bych už něco ukráct doved," švec zase na to. Pán si ho oblíbil a hned na něj, že mu dá 500 zlatejch, jesli mu ukradne koně ze stáje. Švec řekl, že se o to pokusí; plácli si a bylo ujednáno. Odpoledne šel do města a koupil soudek s dobrou kořalkou. Potom přestrojil se za bábu markytánku. Dyž bylo po deváté hodině večer, šel do dvora pánova a prosil čeledíny, aby mu dali nocleh. Ale ty nechtěli ani slyšet; že prej mají nakázáno, aby nikoho do dvora nevpouštěli. Švec nedal se však lehko vodbejt. „Jsem stará bába, celá umdlená," prosil je, „dopřejte mi noclehu, třeba jen někde v kolně, jen dyž budu pod střechou." A tak dlouho na nich žebronil, až ho do dvora vpustili. Dali mu do stodoly slámu a prestrojenej švec se ulebedil. Dyž bylo asi jedenáct hodin, vstal, vzal soudek a šel k čeledínům. Natočil kořalky a dal jednomu svlažit. A jak uslyšeli ostatní chválu toho o kořalce, přišourali se a baba dala kaž-dýmu ochutnat. „Vy máte, babo, zatraceně dobrou kořalku," chválili si teď všichni. A švec kul železo, dokud bylo žhavý, „Nó, dyž vám tak chutná, tak vám dám každýmu eště jednu sklenku." Dal každému a jak někdo dopil, nalil mu znova. A za chvíli leželi před nimi všichni zpiti tak, že nevěděli, čí jsou. Švec posadil jednoho na hnojiště, na hlavu mu dal královskou korunu — stočený povříslo a do rukou berlu — vidle; druhého po-