sadil na vůz a do rukou mu dal bič; třetího s napřaženou lopatou dal k vratům, aby hlídal. To se ví, že mu to dalo dost a dost práce, protože sotva někoho postavil, už zas ležel. Potom vyvedl koně ze stáje a odejel. Druhýho dne pán viděl, že je kůň pryč a že jsou čeledíni náramně zpiti. V poledne přijel švec na koni a hned se hlásil o 500 zlatej ch. Pán mu je vysázel a hned zase řekl ševci, že mu dá 1000 zlatejch, jesli mu vezme pod nim a ženou jeho poslámku. Švec řekl, že se o to pokusí; věděl ale, že to bude těžší kousek. Přišel domu a povídá ženě: „Podívej, mámo, 500 zlatejch jako zadarmo. To je lepší než ševcovina, A eště snad dostanu 1000 zlatejch. Ejchú, to bude život." A žena teď obrátila a soudila taky tak. Druhého dne vzal svůj dřívější ševcovskej mundur, vycpal ho a udělal z toho panáka. Toho postavil večer u v oken ložnice toho pána a podepřel ho o strom. Sám pak postavil se u dveří ve stínu a drátem škrabal o vokno a dřevěnou kolnu. Pán se probudil a myslil, že švec už jde. Chytil flintu a povídá svej ženě, která ze zvědavosti šla za nim: „Pět set zlatejch odnes, ale tisíc už nezažije." Šel a pác! Střelil —■ do panáka. Ten, protože byl málo podepřen, hned se svalil. „To sem mu dal, už není švícko mezi živejma," pochvaloval si. Ale milej švec zatim, než se ten vrátil, skočil do ložnice, pomazal poslámky starejma smradlavejma kvasnicema pivovár -skejma a lehl si pod postel. Manželé si spokojeně lehli, ale brzo se voišívali; cítili náramnej smrad. A nakonec strhla manželka prostěradla a hodila je pod postel. Na to čekal švec, vzal je, a když zase spali, vyšel ven. Ráno pán vstal a honem sháněl se po prostěradlech; ale byly ty tam. To bylo nadávání a klení! Bylo mu to náramně divný, dyž, jak myslil, zastřelil ševce. Ale na dvoře místo ševce byl strelenej panák. V poledne švec přinesl poslámky a pán musel mu vyplatit tisíc zlatejch. Už s ním ale nechtěl mít nic. A švec kradl jinde dál. Jednou také vzal veliký sud, nandal do něj hnoje, na to dal kravské lejno a pak vše zalil dobrejma povidlama. Pak naložil sud na trakař, jel na trh a prodával povidla. Lidi chodili a chtěli koupit 2—3 kila. Ale švec nechtěl prodávat na kila, protože by se podvod prozradil. Tu přišel obchodník, ochutnal a hned uzavřel se ševcem obchod. Oba pak spokojeně odešli domu. Ale soused ševcův viděl, jak má tento bez ševcoviny dobře, a šel k němu na radu. Švec poradil, aby šel krást a aby to udělal jako on s těmi povidly. Soused tedy tak udělal, šel do téhož města; ale jak se ulek, dyž po něm chňapli četníci a odvedli ho do „basy". Už mu zašla chuť kráct. Ale náš švec dělal takové kousky pořád a kradl dále. A krade dosud, jesli eště neumřel.

Poznámka: Viz Kubín-Polívka, Podkrkonoší 653 č. 57.

Připojen nový motiv z kruhu látky Unibos: pomyje prodávány za povidla.

Kubín: Pov. kladské I. 47 č. 21 Anmerk. K. H. M. Grimm II. ž. 161.