určitě rozesmál. Těmto opět snaží se zachovati přísnost svého vzhledu a odpovídali přísným způsobem. Skončí-li se dialog tím, že útočník se nesměje, kdežto naopak směje se samotný obránce, tu přiskočí útočník ke kalytě a kousá ji, avšak nedotýkaje se jí rukama, ukousnuv pak ihned .odtáhne k peci a odevzdává pometlo a kožich dalšímu útočníkovi, který opět opakuje tentýž postup. Ukončí-li se dialog tím, že obránce zachová si klidný vzhled a zasměje se útočník, v tu chvíli již počne obránce mazali smějícího se útočníka sazemi v obličeji a začerní jej skoro úplně, kdežto útočník při všeobecném řehotu odstupuje k peci a nesmí již kalytu kiousati a vůbec po druhé k ní se blížili. Po druhé může se ke kalytě přiblížili pouze ten, kdo ji jednou okusil a nezasmál se a to jen tehdy, když naň opět přišla řada po> všech ostatních. Obřad ten táhne se tak dlouho, dokud nejsou zamazáni všichni útočníci.3)

Vysvětlivky k tomuto obřadu měl jsem příležitost podali na sjezdu slovanských geografů a etnografů v Polsku r. 1927 a ještě před tím na jedné schůzi Ukrajinské Vědecké Společnosti v Praze.

Tenkráte upozornil jsem na jeho souvislost s celou řadou obyčejů a zvyků, spojených na Ukrajině se zimním; slunovratem: jako s koledami na sv. Mikuláše a o< vánocích, se ščedriv-kami a vodochreščami, při čemž obyčej kalyty na Ukrajině jeví se rozhodně prvním článkem v řetězu těchto zvyků a magických a symbolických zimních obřadů. Jest to symbol obrany slunce od nepřátelské temné síly, v samém počátku jeho posledního urputného výročního boje s těmito silami. Samotná pak magická pomoc se strany lidí vykonává se tu ne sice ve formě ozbrojeného hoje, nýbrž ve formě symbolického dialogu, ve kterém smích hraje neposlední úlohu. Jest samozřejmé, že celou techniku tohoto obřadu můžeme si vysvětlili pouze tehdy, když dovedeme najiti paralely mezi ním a jinými obřady národů jiných, jejichž cílem jest také pomoci slunci, a ukážeme zde, jak prvky podobnosti, tak i rozdíly mezi nimi, a konečně naznačíme jejich důležitost a význam v této řadě.

Jsme nuceni, hledajíce analogie, podle mého mínění, umístili obřad kalyty do té řady, čili skupiny obřadů, která v německé literatuře má název „D!ie Heilige Handlu n g."4) Bližší analogii k ní lze nalézti v „Katervenkämpfe".

Tento obyčej, jenž někdy nazýván bývá „š a v 1 o v ý m t a n-c e m", záleží v tom, že za časného jara (v době Velikého Postu) shromažďují se ve vsích hloučky mladých junáků, oizbro-