rodců přichází Herodot8) k závěru, že původ a cíl tohoto posvátného dějství byly záhy již v době té zapomenuty.

lO existenci podobného zvyku v Malé Asii, ještě v době bronzové, přesvědčili jsme se teprve nedávno. Německý učenec Ehelolf9) přeložil nedávno hliněnou klínopisnou tabulku, nalezenou ve zbytcích hetitského města, známých dnes pode jménem Kůl-tepe v Kappadocii (v Malé Asii).

Překlad Ehelolfův ukazuje, že byl to chrámový předpis, poučující o tom, jak třeba vésti podobný zdánlivý hromadný boj; jest tam uvedeno, že zvláštní bronzovou zbraň, která se v chrámu zachowała, jest třeba dáti té skupině, která nesla název skupiny města Hat ti, nového hlavního města Hettitů, kdežto skupina nepřátelská, která hesla název skupiny města Maš'a, musila míti zbraň rákosovou.

Boj nezbytně musili vyhráti ti, kdož měli bronzovou zbraň, a tito opět přiváděli do chrámu jednoho, spoutaného protivníka. Ehelolf tento svátek odůvodňuje historickými ustanoveními na pamět podmanění Kappadocie od Hettitů a na pamět založení nového sídelního města. Avšak nedávno A. Lesk y10) v jednom ze svých článků vyslovil se v ten smysl, -že nebyla to historická hra — děj, nýbrž že to" bylo ne pouze „Heilige Handlung", t. j. jakýsi náboženský obřad, avšak takový, který může máti souvislost s „Katervenkämpfe". Kromě toho poukazuje Lesky na to, že existence bronzové zbraně nutí nás zařaditi moment zavedení tohoto svátku do doby bronzové a do doby založení sídelního města Hatti (jinak řečeno, asi do XVII. st. před Kr.). Zdá se mi, že Lesky má pravdu, avšak povstává zde ještě jedna otázka, které si Lesky nepovšiml. Jest to vlastně otázka, zda tento druh skupinových bojů přinesli s sebou na území Kappadocie nejdříve Hettité, aneb existoval tu již dříve, t, j. do příchodu Hettitů do Kappa-do'cie? V každém případě známe existenci čehosi tomuto (zvyku) podobného, a to v sousedství s hettiským územím, a sice v Palestině. Jest .možné, že na skupinové boje ukazuje právě výjev, popsaný v Bibli, II. knize Samuela kap. 14. Je to boj dvanácti vojínů Saulových a Davidových.11) Jelikož Israel byl národ kočovný, lze doufati, že obyčej ten mohl exi-stovati také u jiných národů kočovných a byl úzce sepiat s jejich způsobem života.