naruby. Tato podrobnost rozhodně upozorňuje na stvořeni, podobná zvířatům, zarostlým srstí aneb vlnou. Tyto osotoy snaží se zuby ukousnout i kalytu, což ještě více podporuje zvířecí podobu — nepřátelské síly.

Jest zřejmo, že obyčej kalyty vytvářel se v tom stadiu kultury, kdy lid myslil pomocí zvířecích obrazů, t. j. pravděpodobně během totemického stadia kultury. Pohlédneme-li do našeho folkloru, najdeme tam mnoho, podobných zjevů. V našich pohádkách často vystupuje postava vlka, jenž chce sežrali chlapce. Avšak nej pozoruhodnějším jest to, že útočník chce „u ko u s n o u t i" kalytu. Současně s tím skýtá nám folklór postavy čarodějnice aneb j e ž i b a b y. Tato někdy žádá kováře, aby jí ukoval pevné železné zuby, nebo svými zuby musí vykousati les, když na příklad prchající děti odhodí hřebínek, ze kterého vyrostl tento les. Jest na bíle dni, že kalytu a ježibabu vytvořila společná obrazivost, vládnoucí na dotyčném stupni kulturního vývoje. Naši útočníci jsou s babou jahoiu (ježibabou)-tím spíše spiati, neboť zrovna jako ona, jedou na p ometle. Můžeme připustili, že kdysi v počátcích tohoto obyčeje úlohu útočníků musely hráti jenom samotné ženy, tak jako. v katervách — samotní muži, a že teprve později, když obyčej ztratil původní'svůj ráz, byli k této úloze připuštěni též muži, hoši. Z folkloru se dovídáme rovněž, že s čarodějnicemi nebylo možno zápasili obvyklými způsoby boje, neboť na ně, jakož i na každou nečistou (zlou) sílu platí pouze prostředky magické, zvláště ty, které podporují bodrost a. smích. V kalytě, jak jsem již podotkl, takovým prostředkem jeví se schopnost donutiti protivníka k z a s m á-n í. I k tomu nacházíme v našem folkloru obdobu. Na příklad rusalky lechtají člověka a tím nutí jej se s máti, řehtá t i, až konečně člověk umírá.

Samozřejmě, že psychika, zápasící s nepřítelem pomocí lechtání a rozesmávání, nikoliv silou fysickou aneb bojem, nýbrž prostředky magickými — nemůže býti psychikou mužskou a nezbytně musí býti psychikou ženskou. Okolnost tato jest podporována také tím, že útočníci jsou předvedeni tak, že svou jízdou na pometle částečně připomínají ježibabu, t. j. postavu ženskou. K tomu i celý obřad může býti konán dokonce samotnými ženami, rovněž všechny atributy, jako. na. př. pometlo, pec, saze, jsou úzce spiaty s každodenní ženskou prací, a samotná kalyta — pšeničný chléb opětně jeví se nezbytně produktem ženské práce. Vše patří do kategorie ženské povinnosti, ženského myšlení, ženské představivosti a vůbec do ženské psychiky. Samozřejmě, že pokud katervy byly výtvorem mužské psychiky, potud kalyta na jiné straně jeví se výplodem psychiky ženské.

Sluší dodati, že kalyta jakožto „Heilige Handlung" mohla býti vytvořena ženami pouze za sociálního zřízení matriar-c halní h o, tak jako katervy — za zřízení patriarchálního.