str. 235
iomností duší zemřelých. Jest to m e d, kterým jest kalyta namazána. Můžeme se též domnívati, že kalyta byla mazána medem proto, aby se leskla a tím spíše připomínala slunce a rovněž proto, aby souhlasila s jeho přívlastkem „nejsladší", který, jak se zdá, existoval u všech národů. Avšak nehledíc na to, možno rovněž viděti v tom i jiný význam medu, zde užívaného. Jest známo, že medu užívá se ve všech obřadech, spojených se zemřelými aneb s jejich památkou a uctíváním. Med nezbytně je obsažen v kolyvě21), které jest neseno za mrtvým až ke hrobu, Vařeným medem zalévá se hrob,22) aneb rov nad mrtvým. Totéž kolyvo- s medem jest nezbytně přinášeno do kostela na panichydu po. zemřelém, jakož i na všechny bohoslužby, s památkou mrtvých spojené.23) Samozřejmě i zde v kalytě přítomnost medu připomíná o přítomnosti duší zemřelých, a med jako obětina, dle všeho, měl uklidniti a udo-břiti tyto duše a tím také zmenšiti počet protivníků. Považovali však med za vnadidlo na útočníky takového druhu jako čarodějnice a jiné zlé síly, jest nesnadno-, neboť ty v našem folkloru mají zálibu v krvi (aneb mléce), nikoliv však v medu. Hádání, která konají se u nás rovněž o sv. Ondřeji, kromě toho o sv. Barboře a Kateřině, též ukazují na víru v přítomnost duší zemřelých příbuzných, které tím aneb oním způsobem mohou zjeví ti budoucnost.
Ještě jedna podrobnost kalyty budí naši pozornost, a sice kulatá forma, a při tom plochá, která může připomínati a na-podobovati sluneční disk. Vlastně řečeno-, v našem folkloru nenalezneme pro slunce taliového přívlastku „kulatý", ačkoliv analogie jeho najdeme v jarním cyklu o velikonocích. Nezbytně kulatou musí býti paska (bochánek) pšeničná o velikonocích, při čemž tato musí býti vždy svrchu ozdobena, a to vypuklým křížem v kole, udělaném z téhož těsta. Kalyta znaku kříže nemá. To mohu vysvětliti pouze tím, že na pasce, symbolu vítězného- slunce, může býti znázorněn též jeho vítězný přívlastek, totiž k ř í ž, kdežto- na kalytě, vyrobené v -době, kdy slunce je ne j slabší -a právě vstupuje do- boje s neznámým ještě výsledkem, bylo by znázornění vítězného znaku netaktním, protože předčasným, a tento mohl by jen zbytečně
21) Kolyvo jest vařená pšenice, smíchaná s medem. Slovo toto- pochází od starořeckého * o X X o ß a viz R. S c h im i d t. Totengebräu-che und Giräber-kuLtur im heutigem Griechenland. Ajr-cb. für Religioinswi-ss. sv. XXV. fp. 52.
22) Tento zvyk zachoval se v severních poleských zemích Ukrajiny, sousední Bílé Rusi. Viz Schmidt op. cit. str. 61—67; rovněž J. Serban. Ras-kopky u ako-licach Me.ásku. Hi-sitaryona-Archeologičny Zborník N 1. 1927 str. 206—207.
23) Na př. na Veliký půst, na první týden v době kanónů sv. Ondřeje Xrytského. Čistý med -přináší se do kostela rovněž, a to o Velkém postě. Obzvláště zřetelně vystupuje přítomnost kolyv-a .při t. zv. pominlkách (uctívání památky zemřelých) v popise cestování patriarchy Pavla Alejského: Čtěnija v Ohščesitvě istorii i dre-vnostěj (pri .Moskovskom Univereitetě. R. 1897, str. 83, 96 atd.
|
|
