koiáčodary rozdávali a to při vánočním, velikonočním a václavském! dnu". Pekařů se týkal též dvorní dekret ze 4. listopadu 1773, podle něhož „ta mnohozlá bejvalá tak nazvaná černá tabule jakožto za dareboavyk odporučená" se odstraňuje.

_ Někde je nařízení stručné, jako- na př. guberniální nařízení v Čechách ze dne 17. října 1786, podle něhož „při postřihač-ském cechu se dareboizvyky odstraňujou". Obšírnější jest patent ze dne 17. října 1769, jenž sděluje, že „při příležitosti jednoho v markrabství moravském z učení propouštěného) mladíka, cínařského učedníka ve známost vešlo, že tovaryšové na svobodu propouštěného mladíka potom teprv podle svého obyčeje tovaryšem stou neslušností dělají, že totižto jemu víno na hlavu Iljou a když přes stolici skákati musí, jemu políček dávají." Mělť asi každý cech zvláštní „dareho-zvyky", cínaři tedy na učedníka při vyučení z konvice víno. lili, bednáři zase tovaryše hoblovali, což se jim rovněž zvláštním nařízením zapovídalo. U jiných řemesel opět bývalo1 -zvykem dávati ferulí za vyučenou. Nařízení v Čechách ze dne 27. března 1786 ustanovuje odstraniti ferule a jim podobné nástroje, „s nimiž za vyučenou dostávající rány dostávají, poněvadž zdraví by škodné býti mphly." Totéž nařízení stanoví, že „také veliká. cejnová konvice, která jen k žraní příležitost poskytuje, licitando' prodána býti má." Že bývali staří řemeslníci velmi trunku milovní je patrno též z dvorního nařízení z 15. prosince 1770, jež zapovídá „řemeslníků obyčejné skládání na martinské pití." Pokud se týká pracovních ustanoveni, zapovídá patent ze dne 20. února 1768 „modrý pondělky" a dvorní dekret ze -dne 20. října. 1770 nařizuje, že zedníci mají na den sv. Rochusa dělati, avšak se jim neodnímá ten svátek v následující neděli držeti.

K. Moszyński, Etnografja w muzeach regjonalnych. Odbitka zksiązki zbiorowej Muzea regjonalne. Warszawa 1928, 8°, str. 78.

Krajinským museím v Polsku věnuje se zvýšená pozornost v odborných kruzích a ministerstvem osvěty, odborem pro vědu, vydána byla i obsažná příručka pro jejich zakladatele a vedoucí. Obsahuje řadu statí, hledících jak k technické a administrační stránce, tak i k odborné činnosti v jednotlivých odděleních. Obšírnou prací o národopisném oddělení přispěl prof. krakovské university K. Moszyński.

Osvětliv vědecké úkoly etnografie a etnologie a vědecká hlediska, autor přechází brzy k vlastním úkolům etnografických museí. V jejich programu zdůrazňuje potřebu skutečného studia kraje, vyčerpávajícího jeho látku, a vyvyšuje zřetel ke skutečné materiemi kultuře lidu a k předmětům všedního bytu naproti estetickému výběru. V metodách práce horuje pak pro podrobné zkoumání všech typů materiálu, vyskytujícího se