str. 240
soukenictví.) — Em. Horký: Co vypravoval pan Komrs z Humpolce o vos-kářství a pernikářství. — Jan Hornek: Nejstarší spolek v Humpolci. — K. Kynčl: Evangelická zpěváčka jednota v Humpolci. — Jar. Koten: Četba našich Zálesáků. (O písmáku Hybínu z Myletína.) — Jan fieháček: O staré škole v Čejově. D. S.
(Pokračování.)
@--------------------------
Kalel Černohorský: Příspěvky k dějinám moravských fayencí. Otisk z Věstníku slezského zemského musea v Opavě III., 1928, str. 29 + tab. IX. První kapitola spisku zamítá domnění, že se ve Slavkově na Moravě vyráběly fayence, a starou zprávu o slavkovském zboží vztahuje na Slavkov polský. Druhá obsažná stať monograficky se zabývá dilem a osobností vyškovského džbánkáře F. Prokše. Autor, rozmnožil předně řadu. jeho výrobků zjistiv 17 (resp. 18) jeho prací buď podle značek, buď vzájemným jejich srovnáváním co do výzdoby, kromě toho připojil charakteristiku jeho uměleckých schopností. Třetí kapitola pojednává o fayencích z Brodím u Ne-zamyslic, kde je dosvědčena velmi čilá výroba, ale zjištěných děl je nepatrně. Autor určuje přesně tři značené džbány. — Těmito příspěvky, založenými na pečlivém studiu hojného památkového materiálu i archivů, dostalo se studiu moravské lidové keramiky nových dat a podnětů.
D. S.
@-----------------------------
Slezské lidové kroje a umění. Udržeti je anebo dokonce zpět uvésti je předmětem upřímné snahy ženského spolku „Dobromila" v Mor. Ostravě. Ředitelka odb. dívčí školy L. Růžičková a prof. L. Sladovníková sbírají pilně po vsích zbytky kroje, zvláště krajky a čepce a usilují udržeti slezské krajkářství a vzory ve škole i v kursech. Památník 301etého jubilea činnosti spolku „Dobromila" (M. Ostrava, 2°, 1926) přinesl vyobrazení 30 háčkovaných a na tylu vyšívaných krajek k čepcům a Výroční zpráva odborné školy za r. 1926—7 obsahuje stať o hlučímisfcých čepcích e obrázky. D. S.
@------------------------
Zprávy o museích a společnostech národopisných.
Československé Zemědělské museum, ústav pro studium a povznesení venkova, povstalo ve své nynější podobě r. 1918, ale počátky jeho jsou mnohem starší. V Praze vyrůstalo oddělení zemědělské retrospektivy při Národopisném museu téměř od dob Národopisné výstavy, rovněž po venkově přičiňovaly se zemědělské musejní odbory o shromažďování sbírek, zvláště venkovský dorost,
V r. 1923 získal spolek zemědělského musea vlastní budovu v zahradě Kinských a sbírky Národopisné společnosti a tu činnost organlsační a propagační rozšířila se i na vnitřní práci musejní. Na ploše 800 m2, nabytých vhodnou adaptací, uspořádáno několik výstav a v r. 1926 zinstalo-vány sbírky musea, alespoň ve stručném přehledu, a to jak retrospektivní vývoj zemědělského' nářadí a lidového stavitelství, tak i současný stav všech odvětví zemědělské výroby, jejich moderní metody a výsledky. Oddělení retrospektivní, zabírající celý sál, obsahuje kolekce nářadí ke zpracování půdy, k vymlácení a zpracování obilí, ke zpracování lnu a tkalcovství, skupinu vinařství, mlékařství a včelařství. V druhých síních umístěna bohatá skupina. oracího nářadí a oddělení .staveb s četnými modely hospodářství a chalup, většinou z korunních zemí. Ostatní oddělení obsahují 21 skupinu, z nichž uvádím alespoň skupinu agrogeologie, rostlinné patho-logie, produkce rostlinné, živočišné, lesní a od. meliorací a zemědělského průmyslu. Velmi omezený prostor brání však vzrůstu všech sbírek, všechny skupiny zastoupeny jsou vlastně jen výběrem, dokud nebude posta-
|
