Zajímavé je zase srovnání s mapou z r. 1741 (obr. 7), která (zakresluje skutečný stav:29) fase pomíjí kopaniny, kterých je třikrát více, než ostatní půdy orné; rozdělení lánských pozemků je docela jiné, neboť i čís. 6, 7, 8, 10, 12 a 13 mají jich částku; je tu mnohem více budov, než zaznamenává katastr. I když pomineme budovy panské, vidíme na př., že na půdě čís. 10 je vyznačeno nečíslované stavení, o němž se vyměřovací spis z r. 1735 zmiňuje, že je to domek podružský.30) Z toho patrno, že byla na obcích také stavení, která neměla pro zdanění významu, takže si jich urbáře a katastry nevšímaly. Jsou to domky podružské, totiž takové, které nestojí na vlastní, nýbrž na cizí (selské, zádušní, obecní atd.) poplatné půdě, ze kterých příležitostně vznikali chalupníci a menší sedláci.

j A ještě jeden úkaz pozorujeme na mapě, totiž, že velký ! komplex lánských pozemků patří k panskému dvoru (na mapě vyčárkováno). RekonstruUjeme-li si situaci podle archivních zpráv, spatříme, že ještě koncem XVII. stol. stály tu tři staré selské grunty, které měly podle lánské visitace 126 a půl měř. rolí a patřily k sousední obci Lišnému. Jeden již od polovice XVII. stol. zápasil,31) druhý vyhořel a z třetího hospodář utekl a tak vrchnost asi brzy po živelní pohromě, která kraj r. 1714 citelně zasáhla, vzala pozemky do vlastní režie a postavila tu dvůr původně „Frauenhof", později Lišenský dvůr zvaný, protože jí poblíž nových osadníků-robotníků přibývalo a nemohla je již tehdy dostatečně zaměstnati. Ale vrchnost vzala si při tom jen lepší pozemky; horší a vzdálené dala zase některému