fedrovati mohl". Rukopis tento získán byl z pozůstalosti chrudimského děkana, spisovatele J. L. Zieglera archaeologem Antonínem Šoltou z Chrudimě a pisán byl Diamasem Devotym.

Kdo chce v Krkonoších po k lady zlata hledat, má jít nejprve nia Krkonoš, pod nímž jest veliká louka, a s ní proti východu slunce, k stezníku, jenž jest v její polovici, tam nalezne potůček a, pale přímým směrem, dále jda, potůček druhý a po tomto potůčku ise musí nahoru ohiédnouti i uvidí rožeň narýsovaný tím kopečkem, tam nalezne v potůčku dobré zlato jako vikev aneb bob, jež musí se vymejvati. Od místa tohoto západně jsou dva buky proti isobě, na jednom jsou vyryty dva prsty, ukazují přímo k místu, jež dva hony jest vzdáleno, na něm roste jedle, na níž jest vyryt střevíc a, od ní na pět kroků proti půlnoci jest jakési bahno, v něm jest zlato jako hrách, barvy brunátné. Odtud má se jít k velkému kamenu, nazvanému Otec (Vater), před ním ohlédnout .se, na hoře nalezne se na jednom; místě klobouk vyryt іа při tom péro obrácené, jde se proti východu slunce k bulku, na němž jest vyryt ro'žeň, a přes 2 hony k potůčku, v němž jest arabské zlato, a dále pak na pravou ruku k jedli se znamením jako. poutník s holí a přímo dál směrem, kde se obrací tvář, jde se čtvrt míle do oudo'lí, v němž jest mnoho znamení, mlezi nimiž též znamení ruky, jež drží konvici, a jde se pak přímo tam, kam tato konvice jest obrácená, i přijde se mezi veliké chrastě husté „pod perštýnemi", tu ohlídni se, nalezneš znamení jako půlměsíc .a tu leží veliký kámen Játerný (Lebrsitein), mechem přikrytý, drží přes polovici zlata, i jdi okolo toho kamena proti východu slunce, oddělej mech a nalezneš ložisko., kde prý onen Vlach dělal a odrážel, ale „buď pilen modlení, neb tu není žádný žert k dělání", i jdi pak prostředkem tohoto oudolí, v potůčku na^ lezneš zlato drobné, a jda k půlnoci, nalezneš znamení na buku jako člověk, jdi na ten vrch, nalezneš Divoký kámen Wildenstein, tu díru, v níž jest mnoho zlata, ale velmi nebezpečno, a dále pak kámen, na nějž padá voda, slove Vysoký pád, a pod tou vodou díru do kamena a v ní opět mnoho zlata rozličných barev i také nádobí všeliké, jímž týž Vlach dělal. Kido-jde vpravo od tohoto Vysokého pádu, nalezne na buku člověčí tvář, asi na hony k půlnoci na jedli jako kratší ruku, a tam, zadělanou šachtu, a když se vůkol ohlídne, vejde na Červený vrch (Rotenberk), nalezne to štolu na levé ruce z/a půl honu zdélí, tu nalezne veliký kámen jako půl sudu, tam jest člověčí tvář vyryta, podle toho ať hledí, nalezne zastavenou šachtu, bohatou na zlatou rudu. Jda dále na ,Kalštejské hory' až k Kazenbachu', nalezne na horách na buku znamení jako kalich, a popojda odtud málo, uhlídá kámlen, tam jest dole vyryt kříž, jehož delší konec ukazuje na zboží, nalezneš dole dobré zlato černé. Kdo však chce na hory jít a hledat i, musí mí t i sebou psané charaktery, jež „od Jana Vlacha, který v těch místech chodil, vypsal," totiž: