Kultura tato byla rozhodně nějak spjata s velikou mezopotámskou a maloasijskou kulturou III. tisíciletí př. Kr.; ony oblasti byly tu dobu veskrze osedlé a zemědělské a v podstatě své měly matriarchální zřízení.27) Mámie dostatečný počet důvodů k tomu, abychom kulturu evropské malované keramiky považovali za lokální aspekt této velké mesopotamské kultury, při čemž naše území musilo patřiti k tomuto velkému jižnímu okruhu kulturnímu. Za těchto podmínek jest nad míru jasné, že také sociální zřízení a náboženství naší země musí míti s těmito jižními a předasijskými oblastmi mnoho společného. O tom svědčí množství archeologických nálezů, jaKo na př. existence sošek ženského božství, veliké bohyně Matiky v Mesopotamii, Malé Asii a v celé oblasti evropské malované keramiky. Kult tohoto božství jest těsně spojen s matriarchál-ním zřízením, jak ukázal také F r a z e r. Samotný kulatý tvar kalyty připomíná podobný tvar alabastrových vyobrazeni bohyně slunce a rodících sil přírody nalezených v K ü h 1-t e p e. Kromě toho svědectví antropologická nejen neodporují možnosti, že existovala u nás v té době provinciálni mesopotiamsfcá kultura, nýbrž dokonce ukazují na možnost přímé kolonisace odtamtud.28) Rozměry mého článku nedovolují, abych se podrobněji zastavil u této zajímavé otázky a uvedl velkou a obsáhlou literaturu, s ní spojenou. Samotný tajemný název kalyty, jest velice zajímavý svým etymologickým původem. Slovanský kořen kal může odpovídat i latinskému c a Tes a keltskému kale t o s = tvrdý. Avšak můžeme též vzíti na zřetel naše slova kal a kaljáty. V tom případě by slovo kalyta souviselo se zamazáním obličeje protivníkova sazí. Nejsem však filologem a proto se nemohu zabývali touto otázkou, přesto však míním, že nebylo by nezajímavo- vyhledati podobný kořen ve slovnících vymřelých předou a maloasijských jazyků.

Na konec budiž nám dovoleno připojiti některé úvahy. J. Ehelolf29) a Leslki30) upozorňuji na to, že na katervní