boje a tekst, zapsaný na zmíněných tabulkách, lze pohlíželi jako na „ludi scaenici", aneb j-aiko na činohru, sehranou podle mínění Ehelolfova na základně historické, podle mínění Les-kiho, ma náboženské. Mně se zdá, že i naše kalyta ve své podstatě jeví se rovněž prvobytným náboženským dramatem, možnodi říci, dramatem matriarchálním. Kalyta zároveň s koledou, ščedruchou a vodochreščemi, podle všeho, tvoří skromné, selské, lokální mystérie, jakousi obdobu velkých městských mystérií egyptských a maloasijských. Frazer ve svých rozborech kultů Adonise, Attise a Osirise ukázal, že účelem posvátných dramat-mysterií, spojených s těmito božstvy bylo: „obno-viti a upevniti pomocí příslušné magie měnivou energii přírody, aby stromy mohly rodili plody, aby země dávala úrodu, a aby lidé a zvířata mohli i nadále udržovati svůj rod."31) Kalyta rozhodně mohla míti tentýž účel a dosahovala ho způsoby podobnými, t. j. prostředky pomocnými, magickými. Rozdíl je pouze v tom, že mystérie egyptské a maloasijské, v příznivých podmínkách klimatických v bohatství příro>dním a národním, konány byly v grandiosních rozměrech, kdežto kalyta, v chladném a drsném podnebí, jakož i pro chudobu národa, sídlícího na Ukrajině, byla skromným domácím vesnickým obřadem.

Jest však mezi nimi rozdíl ještě větší. Mystérie, podle svého symbolicko-magického obsahu jakoby spojovaly zimní a jarní cyklus do jednoho celku, poněvadž přírodní podmínky na jihu se značně liší od podmínek našich. Na druhé straně jsou, jak se zdá, výsledkem synkretismu dvou náboženství — patriar-chálního a matriarchálního, a jeví se takto syntesí obou dramat. Mystérie počítaly na účast velkého množství lidu a vypracovány byly do nejmenších podrobností celými pokoleními vysoce vzdělaných žreckých kast, proto také dosáhly takového rozmachu a jeví se tak grandiosním dílem lidského ducha v oblasti nábožensko-dramatického tvoření, které od těch dob ještě nikým nebylo předstiženo.

Náš zimní cyklus se zachoval od samotné doby eneolitické do doby naší na svém počátečním stupni matriarchálního dramatu, neporušen, čistý a úplně zbavený každého vlivu patriarchálního. Samotný obřad křesťanský dovedl si něco- ze zimního cyklu přivlastniti a posvětiti, něco opět ponechal stranou, kdežto kalytu zachoval neporušenou.

Jest pochopitelno, že v podmínkách selského života nemohl u nás zimní cyklus dosáhnouti nějakých značných rozměrů, a zachoval se pouze, jako svědek neporušené tradice a tím také těsného a nepřetržitého svazku obyvatelstva э naším územím a to od doby eneolitické s jejím matriarchálním zřízením a agrikulturní základnou až do dnešního dne.