V nových, právě vycházejících, „Dějinách literatury české" J. Jakubce (1928, seš. 9—10, str. 257—258 a 262) jest podána také zpráva o nej starší sbírce staročeských přísloví Konráda z Hal-berstadtu, jimiž ve svém „Tripartitus moralium" kolem r. 1360 nahradil italská přísloví své předlohy, Jeremiáše z Montagnone „Gompendium moralium".

Objevil jich nejprve několik A. Brückner, později doplnil několika dalšími z rukopisů krakovských; podle pražských klementinských jsem podal úplný seznam 1906 v Archivu für slav. Philol. (otisk jen českých textů v ČČM. 1906) — a pověděl jsem již tehdy, že počet jich prozkoumáním nových rukopisů nepochybně vzroste. Také jsem vskutku potom, v Musejníku 1920, strana 79—80, mohl z jednoho kapitulního rukopisu, E LXXII, doplniti další přísloví, nově nalezené „Slibem blázni veseli" — je jinak záhy a dobře doloženo, v několika variantech (v. má Česká přísloví, II, 1912, s. v. slib). Tento kapitulní rukopis obsahoval celkem 10 přísloví českých, z nich jedno, právě uvedené, nové — za to jich ovšem skoro 30, z jiných rukopisů doložených, vynechal.

Konrádovo veliké latinské dílo, sbírka sentencí a přísloví, se mění totiž dosti značně podle individuality opisovačů. Jeden tu či onu sentenci latinskou vynechává nebo připisuje, druhý zase jinou; ten mění tak, jiný onak. Jest podle všeho jisto, že českých přísloví (jež Konrád pravidelně uvádívá na konec druhého oddílu svých dokladů, mezi výroky „secundum poetas") bylo více, nežli ze všech dosavadních rukopisů můžeme vybrati; písaři polští vynechávali mnohem víc (a některá z těch několika ještě polonisovali) nežli písaři v Čechách; a i písaři do>-mácí vybírali a měnili, zase svým zpsůobem.

Kapitulní knihovna pražská, mimo uvedený již rukopis E LXXII, chová ještě jiné rukopisy Konráda, z nich nejstarší O LXXII, ve dvou svazcích, z 2. pol. XIV. století.*) V tomto rukopise nalezneme celkem 27 staročeských přísloví, z nich 25 již známých, dvě však nová — jedno z nich naprosto neznámé.

Poslední přísloví, při poslední kapitole „Vita fruicio" (fol. 170v v 2. svazku, č. 1668) cituje k sentenci Ovidiově (z Tristium) „Utere temporibus, quorum nunc munere fretus..." české „Umrúc, toho nebude!" (Vmrucz toho nebude). Neznám v této formě tohoto přísloví odnikud.

Druhé, za to velmi známé, ale teprve u Blahoslava doložené, čteme v kapitole „Novitas" (fol. 83v v 2. sv.) takto zapsáno: